Jindřich Maťák

28.11. 2011
Jindřich Maťák
1930*–2011†


V letošním roce nás opustil ve věku osmdesát jedna let dobrý kamarád, dlouholetý člen nejstaršího pražského klubu Mersores Pragenses, Jindřich Maťák.

Jindra se narodil 11. května 1930. Již od dětství ho přitahovala příroda, technika a fotografování. O potápění se začal zajímat v padesátých letech díky filmům a knihám od Hanse Hasse, J.Y. Cousteaua, Johna Craiga a dalších. Vzhledem k absolutnímu nedostatku jakékoliv potápěčské techniky v poválečném Československu, začal spolu s několika přáteli v Tesle Hloubětín upravovat a používat vyřazené válečné kyslíkové dýchací přístroje. Věnoval se vlastní konstrukci plicních automatik pro stlačený vzduch, hloubkoměrů, potápěčských masek, izolačních oděvů, vyvažovacích vest a dalších, pro potápěče nutných potřeb. Souběžně s touto technikou stavěl vodotěsná pouzdra na fotoaparáty a blesky. Získával pod vodou zkušenosti za cenu značného rizika, neboť nebyla k dispozici žádná česká literatura nebo bezpečnostní normy pro potápění s aqualungem. Přes všechny tyto technické potíže a administrativní omezení cestování to byla doba, kdy nezdevastované sladké i slané vody byly teprve objevovány pouze několika nadšenci.

Postupem času zpracoval svoje osobní zkušenosti o poznatky, které získal z obtížně dovezené literatury, do známé učebnice Malá škola potápění, jedné z prvních publikací určené pro výcvik potápěčů. Tato učebnice se dočkala několika vydání.  V šedesátých letech byl jedním s prvních potápěčských instruktorů Svazarmu a obdržel všechny tehdejší kvalifikační stupně včetně Zlatého odznaku. Tyto Zlaté odznaky byly v tehdejším Československu uděleny pouze dva. Od roku 1972 byl federálním instruktorem Svazarmu ( dle standardu CMAS  I*** ). V roce 2000 mu byl Svazem potápěčů České republiky předán čestný Zlatý odznak SPČR za zásluhy o potápění v naší zemi. Během své instruktorské činnosti bezpečně vycvičil přes čtyři sta potápěčů, nebo jak sám říkal dušiček. Mnozí dnešní staří potápěči a instruktoři potápění jsou  bývalí frekventanti výcvikových kursů, které vedl.

Kromě těchto aktivit se Jindra věnoval dlouhá léta také podvodní fotografii a publikování článků s potápěčskou nebo přírodopisnou tematikou. Jeho fotografie a texty byly uveřejněny v mnoha časopisech, na výstavách a v odborných publikacích. Také často pořizoval pod vodou technickou fotodokumentaci různých  přehrad, mostů, lodí a archeologických objektů. Pod vodou strávil stovky hodin jak ve sladkých vodách, tak v mnoha mořích světa. Ještě ve svých sedmdesáti pěti letech se zúčastnil klubového zájezdu na safari po Jadranu, kde stačil i o generace mladším kamarádům. Také v pozdější době, když už jeho zdravotní stav byl dost vážný, stále navštěvoval klubový bazén a sledoval časopisy s potápěčskou tematikou. Čas plyne jako voda, přátelé odcházejí, ale vzpomínka na ně zůstává.

Jarda Klepal

Zpět na hlavní výpis