Josef Koutek

Josef Koutek
13.9.1940 * – 16.1.2019 †

Když jsem obdržel zprávu, že Pepík Koutek zemřel, byl to pro mne obrovský šok. Ještě těsně před Vánoci 2018 jsme spolu mluvili a nejevil žádnou známku vážnějších zdravotních potíží. Navzájem jsme si popřáli pevné zdraví a štěstí v nastávajícím roce, a utvrdili se, že se určitě setkáme v Tachově, Třeboni nebo na valné hromadě naší společnosti. To bylo naposledy, kdy jsem s ním mluvil.

V momentě, když mi přišla ta pro mě velmi smutná zpráva, mi probleskly hlavou vzpomínky, a to hlavně na naše setkání u něj v Třeboni. Zavzpomínali jsme si na dřívější setkání v Českých Budějovicích, Táboře a Blatné, na potápěčské zážitky, a řeč přišla také na naše osobní a zdravotní problémy. Vždyť jsme se znali od začátku sedmdesátých let minulého století, když jsme vedli oddíly mládeže (on v Třeboni a já v Českých Budějovicích) a vezli jsme své svěřence na mistrovství republiky v plavání s ploutvemi a rychlostním potápění do Karlových Varů. Pravidelně jsme se potkávali na společných akcích jihočeských potápěčských klubů u zatopeného lomu Řečice v Blatné a na potápěčských soutěžích v Českých Budějovicích a v Třeboni. Byla to pro nás léta plná radosti z potápění a společného setkávání.

Pepík začal v padesátých letech jako vodák v třeboňském klubu branného vodáctví. V klubu se vytvořila parta kluků, kteří se začali zajímat o potápění, tehdy samozřejmě bez dýchacích přístrojů. Mezi ně patřil i Pepa Koutek. Jejich činnost byla z větší části utlumena poté, co byli branní vodáci převedení pod okres Jindřichův Hradec do vodáckého klubu v Horní Pěně. Potápěčská činnost se v Třeboni začala opět rozvíjet až s jeho příchodem z vojenské základní služby v roce 1962. V tomto roce byl krajským výborem Svazarmu organizován kurz instruktorů, jehož se zúčastnil i Pepa, a kde získal oprávnění k provádění výcviku s dýchacím přístrojem. V témže roce založil klub sportovních potápěčů, který byl o dva roky později přejmenován na Dytiscus Třeboň, a stal se jeho předsedou. Krajský výbor Svazarmu klubu přidělil několik přístrojů Rekord a později i soupravu PL-40. Vždyť kolem Třeboně je velké množství rybníků včetně největšího rybníku Svět, které vytvářejí přímo ideální podmínky pro potápění. Pepík orientoval svou činnost zejména na mládež. Soustředil kolem sebe mladé lidi zapálené pro tento sport a připravil je pro soutěže v ploutvovém plavání a rychlostní potápění. Zúčastňovali se krajských soutěží, jakými byly Zlatý rak, plavání na dvě námořní míle na Malši v Českých Budějovicích nebo Branná Otava.

Neustále si také zvyšoval svou potápěčskou kvalifikaci. V roce 1970 se zúčastnil kurzu organizovaného Ústřední radou potápění a branného vodáctví, a získal oprávnění federálního instruktora. Společně s dalšími instruktory, kterými tehdy byli František Pivec a Milan Čada, vedl výcvik branců-potápěčů. Aktivně se zúčastňoval pracovních akcí pro národní hospodářství, zejména pak pro státní rybářství na Třeboňsku, a také na hledání utonulých v okresu Jindřichův Hradec. Na jednu takovou akci, která se konala v sobotu 30. listopadu 1974, si dobře vzpomínám. Tehdy v rybníku Svět utonuli dva vodáci a město se obrátilo na krajský výbor Svazarmu s prosbou o pomoc při hledání obou nešťastníků. Na výsledku akce totiž záležel provoz místního pivovaru a vodárny, která čerpala vodu právě z tohoto největšího rybníku na Třeboňsku. Akce se proto konala pod záštitou krajského výboru Svazarmu a zúčastnili se jí potápěči z třeboňského, budějovického a táborského klubu. Utvořili jsme řadu asi dvaceti potápěčů, kteří se drželi za oko nataženého lana a pročesávali dno rybníka v místech pravděpodobného utonutí vodáků. Jelikož nikdo neznal přesné místo, kde k němu došlo, skončilo to s nezdarem. Všichni jsme vyšli z vody náležitě promrzlí a jediným pozitivem akce bylo, že jsme se ohřáli připraveným čajem. Pepík byl rozhodčím druhé třídy a v roce 1982 získal oprávnění trenéra potápění. Vedl třeboňský potápěčský klub s plným nasazením až do roku 1991, kdy ho vystřídali mladší. Věnoval mu hodně svého volného času a energie. Společně s ostatními členy klubu, kterými byli Štěpán Machart sen., Jan Smolík, František Pivec, Július Adrés, Jan Novotný a další, přispěl k rozvoji potápění v Jihočeském kraji.

Přestože jsem se odstěhoval do Tábora, stále jsme se setkávali, i když už nepravidelně. Zval jsem ho na akce táborských potápěčů a v roce 1985 vedl kurz obsluh vysokotlakých kompresorů PVK a Star II B. Znal jsem ho jako kamaráda, který vždy dokázal podat pomocnou ruku a udělal kus užitečné práce pro náš sport. I když se už ze zdravotních důvodů nemohl potápět, stal se členem naší Společnosti pro historii potápění a pravidelně navštěvoval valné hromady a pořádané akce. V roce 2013 se zúčastnil oslav 90. výročí služby potápěčů ve válečném námořnictvu PR ve Gdyni. Odešel kamarád, na kterého budeme rádi vzpomínat.
Čest jeho památce!

Dušan Šuráni

Zpět na hlavní výpis