Mezinárodní setkání historiků potápění k 90ti letému jubileu
vzniku potápěčské služby u polského válečného námořnictva
(Gdynia 2013)

© 2013 Dušan Šuráni, HDS CZ
Naši účastníci mezinárodního symposia, zleva Dušan Šuráni, Oldřich Lukš, Josef Dvořáček, Josef Koutek

Poslední květnový víkend 2013 znamenal pro členy Společnosti historie potápění ČR (HDS CZ) další zájezd do potápěčské minulosti. Tentokrát se skupinka našich členů ve dnech 24.–26.5.2013 – Josef J. Dvořáček, Josef Koutek, Oldřich Lukš a Dušan Šuráni – zúčastnila na pozvání HDS Poland ve Gdyni oslav 90. výročí služby potápěčů ve válečném námořnictvu PR. Vzhledem ke vzdálenosti a komplikovanosti spojení jsme nakonec využili vlak, což z Prahy představovalo 14 a půl hodiny cesty, přičemž k „pražské“ dvojici v Olomouci přistoupil Dušan a v Ostravě Pepa. Večerní Gdyně nás uvítala deštivým počasím a na nádraží náš dlouholetý přítel a president HDS Poland Wieslaw Wachowski. Ubytovali jsme se v hotelu „Dom marynarza“ a po náročném dlouhém cestování jsme šli vbrzku spát.

Ráno po snídani jsme procházkou při mořském břehu došli do Muzea Marynarki Wojennej RP, kde se odehrávala podstatná část programu tohoto mezinárodního setkání. Zde jsme se potkali s dalšími účastníky setkání, a to jak s polskými přáteli, které jsme znali již z dřívějška při návštěvě Muzea nurkowania ve Varšavě, ale také s kolegy z HDS Danmark, HDS Sweden a HDS UK v čele s naším přítelem Peterem Dickem. Mítinku se dále zúčastnili další polští kolegové zájemci o historii potápění dřívější i nynější potápěči Marynarki wojennej a vzácnou návštěvou byli i rodinní příslušníci významných budovatelů a velících důstojníků potápěčské služby MW RP z období mezi světovými válkami. V prostorách musea jsme mohli shlédnout velmi pěknou výstavu prezentující použití potápěčských systémů a skafandrů Siebe Gorman, kde byly k vidění i unikáty jako např. šestišroubová přilba Heinke. S touto výstavou se prolínala expozice řady panelů prezentujících civilní i vojenskou potápěčskou službu v Polsku průřezem celých 90ti let jubilea. Byly zde originální záběry nasazení plavidla „Nurek“, jež sehrálo mezi válkami velkou roli v této potápěčské službě. Zajímavé zde byly i informace o záchranném přístroji z ponorek polské konstrukce z roku 1934.

V přednáškovém sále musea pak náš dlouholetý přítel a stávající president HDS Poland Wieslaw Wachowski zahájil toto mezinárodní setkání u příležitosti 90tého výročí trvání potápěčské služby v polském válečném námořnictvu a pozdravil všechny přítomné jménem velitele polského válečného námořnictva, pod jehož záštitou se tato událost konala. Pokračoval svou přednáškou, kde hovořil zejména o začátcích a průběhu potápěčské služby v období mezi oběma světovými válkami. Následovala přednáška Cmdr. Bartosze Rutkowskiho o prvním potápěčském kurzu v polském námořnictvu ve vzpomínce na tehdejšího velitele Potápěčské školy polského námořnictva Cmdr. Želechowskiho. Poté se ujala slova Karina Kowalska, ředitelka Muzea Nurkowania, Warszawa a rovněž naše dlouholetá přítelkyně, která ve své přednášce jednak popsala počátky polského potápění na přelomu 19. a 20. století a pak věnovala pozornost v té době používané potápěčské technice, vycházející od skafandrů francouzské a německé provenience (licence Denayrouze – Rouquyarol) ke skafandrům firem Siebe Gorman Co. a Heinke Co., včetně popisu některých exponátů nacházejících se v polských sbírkách. Počátky budování služby potápěčů v Polsku jsou spojeny s těmi potápěči a důstojníky, kteří sloužili v námořnictvech carského Ruska a rakousko-uherské monarchie, kteří se vrátili po roce 1918 do své, po mnoha letech samostatné země. K výcviku, který započal v přístavu Puck, byl použit mix výukových systémů těch námořnictev, kde tito lidé sloužili. V roce 1921 se výcvik přesunul na poloostrov Hel, kde byla k dispozici loď pod názvem „Nurek“ (Potápěč) a zde se nořili potápěči do hlubin Baltiku před očima rekreantů a turistů na dovolené, jimiž byl Hel populární. Zde od roku 1927 probíhal i výcvik potápěčů pro civilní využití v rámci tehdy vzniklé společnosti pro potřeby vodních děl v Polsku. V roce 1935 byl „Nurek“ nahrazen větším plavidlem, které neslo stejné jméno a sloužilo pod velením Wincenta Tomasiewicze až do 1. září 1939, kdy bylo potopeno zásahem bomby německého letounu, kdy Německo napadením Polska zahájilo 2. světovou válku.

Po skončení přednášek jsme se nalodili do přistavených autobusů a přejeli jsme do areálu polského námořnictva s potápěčskými zařízeními. Zde nám průvodce dělali velitel základny Cmdr. Such a již nám známý Cmdr. Rutkowski. Zde jsem mohl konstatovat, že od mé poslední návštěvy s Jirkou Trpíkem v roce 2009 se mnoho změnilo, a to jednoznačně k lepšímu. Nejprve jsme navštívili budovu, ve které jsou nainstalovány tři válcové nádrže (původem ještě z 2. světové války), které byly zcela modernizovány a slouží k výcviku tří způsobů opouštění ponorky, která ztratila možnost vynoření (z torpédové roury, z věže ponorky a ze zcela zatopené ponorky). Ve vedlejší hale pak další a větší válcová nádrž slouží k výcviku potápěčů s technikou používanou při „offshore diving“. Vyvrcholením ukázky pak byl velký bazén, ve kterém je instalován zcela nový modul pro nácvik úniku posádky z havarovaného vrtulníku ve vodě. Nově koncipovaný systém umožňuje i vlnění vody v bazénu, simulaci mlhy, kouře a tmy, včetně akustických projevů při takové havárii, takže výcvik je velmi blízký realitě při skutečné události. V budově je řada výukových tříd, vitríny s exponáty jak historické, tak i moderní potápěčské techniky. Na závěr jsme pak navštívili záchrannou loď „Lech“, která je vybavena modernizovaným potápěčským systémem s využitím potápěčského zvonu a barokomor na lodi. Potápěči zde využívají potápěčské soupravy Kirby Morgan model 27, Na lodi jsme měli možnost prohlédnout jak užívané druhy potápěčské výstroje a výzbroje, kde kromě KMB jsou užívány celoobličejové masky Interspiro se zabudovanou PA a dále plnicí stanice včetně velkých zásobníků na dýchací směsi, řídící a komunikační pracoviště pro obsluhu potápěčů pod vodou a pro obsluhu komor. Byl to velký zážitek, neboť jsme se mohli seznámit s technikou, kterou jsme znali dosud jen z literatury či filmů a též jsme poznali i aktuální novinky v této oblasti. Dlouhý den k prasknutí nabitý rozsáhlým programem jsme zakončili večeří a přátelským posezením v přístavní taverně „Captain Cook“. V neděli ráno jsme pak sbalili všechny své věci a připravili naše zavazadla k odjezdu a po snídani vyrazili na poslední část bohatého programu tohoto semináře a to na návštěvu „Polish Navy Museum“ a „City of Gdynia Museum“. Zde jsme se dozvěděli řadu zajímavostí z historie polského námořnictva jak vojenského, tak i civilního a rovněž se seznámili i s neméně zajímavou historií města Gdyně. S překvapením jsme zde nalezli i „českou stopu“ z období protiněmeckého odboje.

Po polední nás obětavý Wiesek odvezl na nádraží a my jsme nastoupili téměř 17ti hodinovou cestu zpět do naší vlasti. Ve vlaku jsme pak měli dostatek času prodiskutovat zážitky z celé této akce a jednoznačně jsme se shodli, že každá „potápěčská cesta“ k našim polským přátelům je vždy nesmírně zajímavá a velkým přínosem pro rozšíření našich vědomostí v nejrůznějších potápěčských aktivitách. Věříme, že i v budoucnu zde zažijeme další, neméně zajímavé výpravy.


Ing. Oldřich Lukš
01/2014

Foto: © 2013 Dušan Šuráni, HDS CZ

Zpět na hlavní výpis