Setkání „RETRONURKI w Marynarce Wojennej RP“ 5.-6. prosince 2009

Spotkanie „RETRONURKI w Marynarce Wojennej RP“, Gdynia 5.-6. prosince 2009 – pod tímto dlouhým názvem proběhla velmi zajímavá akce, které se zúčastnili i zástupci HDS CZ – předseda Jiří Trpík a jednatel Ing. Oldřich Lukš. Účast našich zástupců byla jen logickým pokračováním dlouhodobých kontaktů mezi polskými a československými (potažmo českými) potápěči v rámci jak potápěčských svazů, tak i společností historie potápění. Pro oba naše účastníky byla akce velkým zážitkem, neboť byl vidět právě ten zásadní rozdíl mezi potápěčskými aktivitami a možnostmi vnitrozemské země a přímořského státu. Naše dvojice po osmihodinové jízdě vlakem a následně pětihodinové jízdě autem dorazila v pátek 5. prosince v podvečerních hodinách do Gdyně a zde se spolu s naším hostitelem, nám už známým členem polské HDS Ing. Mgr. Wieslawem Wachowskim, ubytovala v hotelu areálu Marynarki wojennej RP.

Druhý den po snídani jsme program zahájili návštěvou Výcvikového střediska potápěčů polské armády (Osrodek Szkolenia Nurków i Pletvonurków WP), kde jsme se s ohledem na počet účastníků rozdělili do tří skupin. Naše skupina začala prohlídkou mobilních dekompresních komor, které byly vystaveny na venkovní ploše Střediska. První byla dekompresní komora na nákladním vozidle Star-Jelcz ze 60. let minulého století a v podstatě šlo o exponát na vyřazení. Komora je bez předkomory, bez připojovacího prstence a byla určena pro jednu ležící a jednu sedící osobu s pracovním přetlakem 7 barů. K vozidlu patří přívěs s kompresorem na plnění velkokapacitních tlakových lahví, umístěných na vozidle s kabinou. Druhým exponátem byl set dvou kontejnerů s moderním hyperbarickým pracovištěm. Ve velkém kontejneru byla umístěna přetlaková komora s předkomorou a bajonetovou přípojkou NATO, která umožňuje standardním způsobem připojit malé transportní komory. Komora je pro 12 sedících nebo dva ležící a šest sedících pacientů, je vybavena podávacími komůrkami a přístrojovým vybavením sledujícím zdravotní stav jednotlivých osob v komoře. Maximální provozní tlak je 10 barů. Dále je zde osvětlení, vyhřívání, ventilace vzdušin, PA pro inhalaci kyslíku, komunikační zařízení a i speciální hasicí přístroj. Komora je stará 4 roky a tak její vybavení odpovídá aktuálním nejmodernějším požadavkům. V menším kontejneru je logistické vybavení pro přípravu a transport dýchacích směsí, vzduchu a kyslíku, kompresory, baterie tlakových lahví, energetické agregáty a ostatní potřebné příslušenství. Celý komplex je moderním produktem polského průmyslu a polské námořnictvo disponuje pěti těmito komplexy.

Návštěva pak pokračovala přesunem do školicích budov OSNiP, kde jsme vyslechli přednášku o historii tohoto zařízení. V další prezentaci jsme absolvovali přehlídku dýchacích přístrojů s uzavřeným okruhem, které byly používány potápěči polského námořnictva a to nejen zahraničních z produkce Itálie, SRN a SSSR, ale též jsme my i ostatní účastníci shlédli poprvé i tyto „rebreathery“ polské konstrukce, jež byly až dosud přísně utajovány. Některé z těchto typů umožňovaly ponory až do hloubek kolem 300 m. Vyvrcholením této praktické exkurse bylo předvedení praktického výcviku potápěčů v potápěčských věžích o max. hloubce 8 m. Je pozoruhodné, že počátky těchto budov a potápěčských „nádob“ spadají až do začátku 2. světové války, kdy zde německá Kriegsmarine začala budovat své výcvikové centrum pro osádky ponorek. V patřičně modernizované formě slouží toto zařízení až dodnes. U první věže jsme shlédli ukázku výcviku s klasickými aqualungy a byly předvedeny některé typy přístrojů s uzavřeným okruhem. Zde nás zaujal Poláky modernizovaný Draegerův přístroj FGG III. V další věži jsme sledovali použití modernějších potápěčských přístrojů s otevřeným okruhem spojených s přilbami. Šlo zejména o francouzské přilby Comex, u kterých byla chválena zejména jejich snadná obsluha a minimální poruchovost a dále pak přilby Kirby-Morgan, které představují nastupující generaci moderních dýchacích přístrojů.

V poslední věži jsme pak shlédli nácvik úniku posádky z potopené ponorky za použití moderních kanadských záchranných přístrojů a dále nácvik posádek vrtulníků, jak opustit vrtulník v případě jeho havárie do vody. Praxe totiž ukazuje, že utopení vrtulníku je prakticky bleskové a již za 30 sekund po pádu na hladinu je celý stroj pod vodou.
Po tomto více jak polodenním maratonu vysoce zajímavých prezentací následoval oběd, krátký odpočinek a poté jsme se již přesunuli do velkého sálu „Kasina“, kde proběhla konference se seriálem přednášek. Zde jsme vyslechli přednášky na téma různých etap potápěčských aktivit v polském námořnictvu a to jak před 2. světovou válkou, tak i po ní. Zajímavé bylo, že přestože jsme viděli řadu potápěčských přístrojů, zařízení i miniponorek polské provenience, tak se v Polsku nikdy nevyráběly klasické přilbové skafandry. Již od prvních dob použití této techniky šlo o přístroje dovezené ze zahraničí a nebo převzaté v námořních centrech po vzniku polské republiky. Šlo převážně o skafandry typu Siebe Gorman, Draeger a Rouquayrol-Denayrouze anebo jejich odvozeniny vyráběné v Rusku. Po 2. světové válce šlo pak již prakticky jen o techniku sovětské provenience. Další přednášky se pak týkaly historie Institutu potápěčské medicíny, o používaných lodích – potápěčských základnách a ještě o vojenských přístrojích s uzavřeným okruhem. Zde bylo zajímavé, jak vysoko hodnotili polští odborníci sovětské přístroje IDA-59, které v kombinaci se speciálním oblekem sloužily jako záchranné přístroje posádek polských vojenských ponorek. Konference byla skončena společnou večeří a přátelským posezením, kde zejména předseda HDS CZ Jiří Trpík měl vítanou příležitost navázání užitečných a přátelských kontaktů. V tomto čase jsme rovněž diskutovali se zástupci varšavského Potápěčského musea, kde jsme jednali o možnostech spolupráce včetně výměny materiálů a literatury a dohodli i možnost zájezdu členů HDS CZ k návštěvě tohoto musea.

Druhý den po snídani jsme pokračovali v této zajímavé exkursi, kdy jsme navštívili hyperbarické centrum Marynarki Wojennej RP, které je tvořeno komplexem několika hyperbarických komor, které jsou částečně propojeny, mají i hydrokomoru a možnost připojení externí transportní komory. Celý hyperbarický komplex umožňuje simulované ponory až do hloubek ca 400 m (jen jedna část) a jinak do hloubky 80 m, což odpovídá průměrné hloubce Baltického moře. Jsou zde schopni poskytovat pomoc potápěčům postiženým dekompresní nemocí a nebo rúznými formami embolie, dále zde provádějí různé experimenty včetně použití zvířat a zkoušky potápěčské techniky. Celá exkurse pak pro nás skončila v Zakladzie Technologii Prac Podwodnych předvedením dálkově řízeného robotu typu ROV z produkce francouzské firmy Comex, který je schopen ponořit se až do hloubky kolem 400 m, což je maximální hloubka Baltického moře. Polské námořnictvo disponuje dvěma těmito roboty a má tak možnost prozkoumat kteroukoliv část dna Baltiku. Zde byla pozoruhodná informace, že oba tyto roboty se podílely na odhalení a průzkumu vraku německé letadlové lodi „Graf Zeppelin“, jejíž sonarový snímek jsme měli možnost shlédnout ve velkém měřítku.
Pak již následovalo rozloučení se všemi kolegy, přáteli a účastníky tohoto mimořádně zajímavého setkání a spolu s Wieslawem jsme vyrazili zpátky do Warszawy a pak vlakem domů.

Zpět na hlavní výpis