Valná hromada v Ostravě 5. až 7. dubna 2019

První letošní Valná hromada se konala ve dnech 5. až 7. dubna 2019 a již tradičně mimo Prahu; tentokrát v Ostravě. Jelikož se pro většinu členů Společnosti jednalo o cestu přes celou republiku, rozhodl se výbor HDS CZ připravit program Valné hromady tak, aby stálo za to strávit celý víkend v severomoravské metropoli. Díky severomoravským členům HDS CZ Josefu Janu Dvořáčkovi a Ivanu Kratochvílovi se tento záměr podařil.

Všichni účastníci Valné hromady se sešli na nádraží Ostrava-Svinov a odtud se společně přesunuli na oběd a ubytování. Poté všichni odjeli do sídla Svazu potápěčů Moravy a Slezska, kde proběhla vlastní jednání VH HDS CZ s obvyklým jednacím programem. Po jejím skončení jsme si prohlédli tamní Hyperbarické centrum SPMS, které je ve finální fázi přípravy k praktickému využívání. Středobodem centra je přetlaková komora PK-2 československé výroby, tvořená hlavní komorou pro dva ležící nebo čtyři sedící klienty s případným doprovodem lékaře a dále předkomorou, která umožňuje vstup do komory i v režimu přetlaku. Vstupní hrdlo předkomory je osazeno prstencem umožňujícím připojení jednomístné transportní tlakové komory vybavené shodným připojovacím elementem. Komora je dále vybavena plicními automatikami pro inhalaci čistého kyslíku a telemetrickým zařízením sledujícím vybrané parametry klienta. Vnitřek komory je rovněž monitorován televizní kamerou. Zázemí komory je tvořeno ovládacími panely komory s pracovištěm obsluhy, pracovištěm lékaře, zásobníky stlačeného vzduchu a kyslíku, vzduchovým kompresorovým agregátem, prostory pro klienty a hygienickým zázemím. Celé zařízení má sloužit zejména osobám postiženým potápěčskou nehodou, zraněným osobám z důlních havárií, k léčebné oxygenoterapii a též k tréningu potápěčů k činnostem ve zvýšeném tlaku. Lze si jen přát, aby toto zařízení Svazu potápěčů Moravy a Slezska co nejlépe naplnilo své poslání. Den byl zakončen společnou večeří a přátelským posezením.

V sobotu ráno jsme se všichni přemístili do areálu dolu Landek, kde jsme měli možnost sfárání do ukázkové těžebné sloje, kde jsme byli seznámení s různými formami těžby uhlí uplatňovanými v průběhu let v ostravsko-karvinském revíru, s vlastní prací horníků v podzemí, používanými postupy při těžbě uhlí a technickým vybavením. V museu Landek jsme pak měli možnost vidět velké množství artefaktů spojených s těžbou uhlí, modely zařízení, seznámit se s postupy při zakládání těžby, ale též i jejich ukončování. Vše bylo doprovázeno zasvěceným komentářem bývalých horníků a báňských pracovníků. Hornická profese je však spjata i s různými nehodami, při kterých docházelo a dochází ke ztrátám na životech a tak jsme též uctili památku zemřelých horníků, ale zejména i báňských záchranářů, kteří zahynuli při záchranných a likvidačních pracích. Velkým zážitkem pak byla prohlídka expozice historie dýchacích přístrojů, sloužících k záchraně horníků a k ochraně zachraňujících důlních záchranářů. Jsou zde vystaveny originální dýchací přístroje od poloviny 19. století až do současnosti a je to nevídaná přehlídku umu tehdejších vynálezců a konstruktérů této techniky. Řada z těchto přístrojů jsou unikátní exempláře, které nelze jinde shlédnout a tak se tato sbírka řadí mezi ty největší a nejzajímavější v Evropě a možná i ve světě. Součástí sbírky jsou i ukázky příslušenství k těmto přístrojům a zde nejvíce zaujaly tlakové láhve bizarních tvarů, jako např. tvaru jelita, vajíčka či trojice koulí. Zde je třeba uvést, že tyto důlní dýchací přístroje stály v 1. polovině 19. století i na začátku vzniku přilbových potápěčských skafandrů, které se v modifikované podobě používají až do současnosti. Není proto divu, že součástí muzejní expozice je i výstavka potápěčské techniky, která se však s ohledem na význam a nasazení potápěčů-důlních záchranářů jeví poněkud chudičká.

Po obědové přestávce jsme se přesunuli do hutního areálu Dolních Vítkovic, kde jsme mohli navštívit unikátní expozici původního komplexu výroby železa a to včetně vysoké pece a souvisejících zařízení. Tam jsme byli podrobně seznámeni se stavbou pece a jejího příslušenství a s technologickým postupem výroby surového železa a jeho následného využití. Zážitkem byla nejen prohlídka vnitřku pece a jejích jednotlivých součástí, ale též vyhlídka z restaurace Bolt-Tower na celou Ostravu. Poté následovala prohlídka zajímavé a unikátní expozice Svět techniky, kde nejvíce zaujala prohlídka po stopách historie vzniku různých technických prostředků v duchu fantastických románů Julese Verna.

Den byl pak zakončen přátelským posezením v klubovně potápěčského klubu Permon Ostrava, spojeným s promítáním několika filmů z tvorby Františka Soukupa z raných ročníků PAF Tachov.

            Rovněž poslední den pobytu účastníků VH HDS CZ v Ostravě byl spojen s mimořádně zajímavou exkursí v areálu Hlavní báňské záchranné stanice v Ostravě-Radvanicích. Zde nám zasvěceného průvodce dělal náš kolega a potápěč MUDr. David Skoumal, pro něhož je nyní HBZS hlavním pracovištěm. David nás seznámil s aktuálním pracovním nasazením a působností zdejších báňských záchranářů a poté nás provedl všemi pracovišti a zázemím sloužícím potřebám báňských záchranářů. Pro nás byla samozřejmě nejvíce zajímavá pracoviště spojená s dýchacími přístroji a jejich servisem. Rovněž jsme byli seznámeni s aktuální potápěčskou technikou a vybavením, které v současnosti potápěči-báňští záchranáři využívají. Zde pro nás byla vrcholem ukázka dálkově ovládaného podvodního robota, který byl mimo jiné nasazen i při hledání sudů s lidskými oběťmi na dně Orlické přehrady. Prostory, které jsme navštívili, byly také často „vyzdobeny“ artefakty z historie báňské záchranářské techniky a zde nepochybně nejvíce zaujala legendární celoobličejová maska DM-1, o které jsme sice věděli, že byla, ale nikdo netušil, jak vypadá. Zde jsme nalezli odpověď – tvarově je stejná jako následné masky DM-2 až DM-4, avšak lícnici má zhotovenou z kůže. Zřejmě se jedná o jediný známý zachovaný exemplář této masky. Po ukončení exkurze následovalo rozloučení a odjezdy domů.

Myslím si, že se jednalo o jednu z programově nejzajímavějších Valných hromad, které jsme uspořádali a za to patří dík zejména Pepovi Dvořáčkovi a Ivanu Kratochvílovi, kteří se na její přípravě lvím podílem účastnili.

Zpět na hlavní výpis