Za Radkem Skramoušským

Radek Skramoušský
29.4.1946 * – 3.5.2019 †

Moje první setkání s Radkem proběhlo před sedmdesáti lety na chodbě dejvického činžáku. Je to s podivem, ale mně, jako dvouletému capartovi ta scéna utkvěla v paměti dodnes. Jako černobílá dokumentární fotografie. Malý chlapeček kráčí, obklopen rodiči, po schodech vzhůru. Přistěhovali se tehdy do našeho domu a tím okamžikem začalo naše celoživotní přátelství. Přeskočím čas dětství a malin nezralých, rád bych se s vámi podělil o první chvíle, související s naším nadšením pro potápění. Jako u mnoha dalších bylo i toto odstartováno shlédnutím třech zcela zásadních biografů. Dobrodružstvím v Rudém moři a Výpravou Xarifa Hanse Hasse a také přímo kultovním filmem Svět ticha J.Y.Cousteaua. Po této projekci nebylo již cesty zpět. S Radkem jsme se vrhli do objevování vodních hlubin, najmě pak rybníků u Černého Vola a Jevan nedaleko Prahy. K zásadnímu setkání, které ovlivnilo naše chlapecké životy měrou vrchovatou, ne nepodobnou situaci z Rychlých šípů, bylo setkání se dvěma staršími hochy na Hanspaulce. Nesli jsme právě ukořistěnou tlakovou láhev s nápisem Luftwaffe, když jsme byli zastaveni dotazem, k čemu je nám něco takového dobré. Hrdě jsme odvětili, že jsme potápěči a bude to náš nový aqualung. Hoši kontrovali informací o svém členství v potápěčském klubu Sub Aqua jakéhosi mýtického Vaška Rotta a pozváním na trénink v bazénu Axa. Tak začala naše celoživotní anabáze kolem vody.

Dalším zlomovým okamžikem v našem životě byla návštěva žulové prolákliny jménem Hříměždice, s křišťálovou vodou a podivnými muži na jejím břehu, nikoliv na létajících strojích ( později i s těmito ), ale ověšenými podivným potápěčským vybavením, kyslíkovými přístroji počínaje a rozličnými kejzy konče. Tam se Radek společně se mnou utvrdil v myšlence, že jiné cesty není, než dokumentovat vodní hlubiny kamerou, posléze fotoaparátem. Po vojně nastal čas rozloučit se se Sub Aqua Clubem Vaška Rotta a přemístit se pod křídla Svazarmu do náruče Shark Clubu, později na nátlak úřadů přejmenovaném na Aquasport. Tam jsme s Radkem setrvali dlouhá léta, zažili mnohé radosti nejen potápěčské, také na účast v prvomájových průvodech došlo. Ale naše spanilé výlety za dobrou fotografií na překrásné jezero Helene See v NDR byly v předrevolučních dobách častou nápní našich kolektivních jízd za dobrodružstvím. Radek si však skutečného dobrodružství užil měrou vrchovatou svojí účastí na půlroční expedici Korál do hlubin Rudého moře v polovině osmdesátých let. Další nezapomenutelné příběhy se udály i při našich prvních spanilých výpravách do Egypta na počátku devadesátých let. A tak nám život kolem vody utíkal v činorodém ruchu, naše cesty za potápěním se však poněkud rozešly. Radek dál neopouštěl prostředí Rudého moře, s občasnými výpady do vod Indického oceánu, na Seychelly a Reunion a také do Karibiku na kultovní Bonaire. Jeho poslední velkou cestou, kterou naplnil své potápěčsko-cestovatelské sny, byla loňská návštěva souostroví Tuamotu, hlavně pak ostrovů Tahiti a Bora Bora.

Radek zemřel po krátké těžké nemoci 3. května v odpoledních hodinách. Čest jeho památce, byl skvělým parťákem a mým nezapomenutelným celoživotním souputníkem. R.I.P.

Vašek Kříž

Zpět na hlavní výpis