logotyp
Login


Publikace „Historie potápění… a co dál?

14.04. 2014
Rozsáhlá publikace (7 let práce) – Historie potápění v Českých zemích a na Slovensku <br /><em>© 2

Rozsáhlá publikace (7 let práce) – Historie potápění v Českých zemích a na Slovensku
© 2013 Josef Jan Dvořáček

Ne všechna rozhodnutí, která člověk kdy udělá, jsou správná. Když Petr Katz dával dohromady svoje vzpomínky na potápění, dostal jsem ten pošetilý nápad, že to udělám také, ale že do toho zahrnu poněkud větší oblast než rodinu a známé. Také moje představa o časové zátěži byla dosti scestná, protože ty informace jsou vlastně všude a navíc přece každý z potápěčů bude se mnou spolupracovat, když se to týká také jeho. Moje žena Maruš byla realistka a hned na počátku to viděla černě – bohužel měla pravdu! V podstatě vlastně se mnou nechtěl spolupracovat nikdo, protože na tři výzvy v tisku o spolupráci se ozvali dva lidé, z nichž jeden mně postoupil informace a fotky po tatínkovi a druhý, kamarád z Liberce, byl rád, že žiji a že po dlouhé době o mně slyší. A tak jsem začal osobně korespondovat a celkem jsem oslovil kolem 248 osob, z nich většina nakonec opravdu se mnou spolupracovala. Také jsem začal objíždět republiku a to od archívu, přes muzea, redakce a pamětníky. Nejhůře jsem dopadl tam, kam jsem přijel pozdě a dotyčný (na kterém mně velice záleželo) již nebyl mezi námi nebo s ohledem na věk byla s ním obtížná až nereálná jakákoliv konverzace. Materiál se počal hromadit a já jsem každý den zpracovával příběhy těch druhých, hledal v časopisech, identifikoval osoby a místa dějů, a hlavně snažil se to zařazovat k datu, kdy událost proběhla. Asi po roce se vlastně samostatně vyprofilovaly informace, které začaly potápění třídit do sportovní a pracovní části, ale také do výzkumu stejně jako k hasičům, policii a vojsku. Myslel jsem si, že to bude jednoduché, ale opak byl pravdou! Moje představa byla, že zásadní věci dám dohromady za jeden, dva roky. Později jsem poznal, že se to nedá stihnout. Zejména když se začaly informace hromadit, jak se ověřovaly, jak se objevovala nová a nová jména, jak se hledaly návaznosti a jak pamětnici zapomínali. Také svou roli při zpracováni hrála odluka Slovenska od Československé republiky, stejně jako zátopy, které poničily mnoho archiválií, třeba ve Vojenském historickém archivu v Praze na Invalidovně. Navíc, to jsou instituce, kde půl roku žádná míra a aby tomu byla dána koruna, za všechny tyto informace se platí. A tak čas od času, pokud jsem informace o potápění chtěl, musel jsem šáhnout do portmonky a za rešerži vysolit i několik tisíc. Byly také jiné instituce, které si sice nenechaly zaplatit (a v tom smyslu chovaly se korektně), ale poskytly obsah celého archivu v objemu kolem 93 000 údajů. Pokud člověk se chtěl dopátrat nějakých výsledků,musel sedět 2,5 měsíce jako cvok a vybírat vše, co se týká potápění a práce pod vodou. Jako kuriozitu bych rád uvedl jednání o zajištění veškerých filmů, a to jak celovečerních, tak výukových a týdeníků, které o potápění byly natočeny, mimo materiály ČT – která v té době odmítla spolupracovat! Je zapotřebí si uvědomit, že existují v českých zemích tři filmové archivy a na Slovensku jeden, kde jsou uvedeny informace o činnosti filmařů od roku 1945 v republice. První záznam byl z června 1945, kdy potápěči vytahuji z pod Vyšehradské skály popravčí sekeru pražského Gestapa z Pečkárny.

Abych se vrátil k tématu. Existuje Národní filmový archiv kde vyhledávání je placená služba. Potom Armádní film, kde informace jsou poskytovány zadarmo, ale teprve po 5 urgencích, a nakonec Krátký film Praha. Přibližně stejná situace byla na Slovensku, avšak nikoliv tak roztříštěná. Tam se role prostředníka ujal Miro Zverka, který všechno oběhl, urgoval a urgoval, až nakonec musel všechny informace co jsem potřeboval o Slovenském filmu zaplatit! Také jsme museli vyjet za informacemi na Slovensko, kde naší přátele Emilko Zápeca, Peter Ferdinandy a Miro Zverka-připravili setkání se „starými“ potápěči z nichž některé jsem neviděl pomalu 40 let. Byl to radostné a zároveň tristní, když korpulentní dámy, které se setkáni zúčastnily, byly kdysi nadějné slovenské závodnice „samá ruka – samá noha“. Fakt je, že navázané kontakty se snažím udržet až do dnešní doby.

Samostatnou kapitolou je jeskyní potápění jak u nás, tak na Slovensku. Tato odbornost nabyla od svého počátku neuvěřitelný rozmach. Samotný vývoj je charakterizována jakousi vlnou, kdy vrchol té vlny tvoří pár jedinců, kteří část života doslova a do písmen zasvětí svému krasu, potom odchází- vzniká časová pomlka – než se najdou další, stejně zapálení chlapci a děvčata, kteří pokračují v původním díle a jsou nositeli nových neotřelých myšlenek potápěčského průzkumu. Snažil jsem se podchytit všechny tyto skupiny jak u nás tak na Slovensku a doprovázet je v čase až do konce roku 2010. Myslím, že zejména vstřícností a mnohem lepší spoluprací špiček speleopotápění podařilo se podchytit jak v Moravském krase, tak na Hranické propasti, ale stejně na Slovensku podstatnou část objevů a osob, které se o rozšíření znalostí v příslušném krase zasloužily. Bohužel, všechny tyto aktivity měly i své oběti v obou částech republiky, na které Historie čs. Potápění… také nezapomene.

Publikace zachycuje vznik vývoj a rozmach potápěčských závodů ve všech disciplínách a mapuje úspěchy a prohry jak českých, tak slovenských závodních potápěčů, stejně jako rozmach pracovní činnosti svazarmovských potápěčů, kteří vytvořili jakýsi samostatný pracovně- podnikatelský subjekt s vysokou odborností, na úrovni dnešních profesních potápěčů. A tak z původního nevinného záměru se vyklubala bestie, která potřeboval mnohem více času než se narodila publikace, která shrnuje veškeré dostupné informace, které se mně podařilo za 7,5 let práce na knize sehnat, nebo které mně byly postoupeny.

Představuje časový záznam historie potápění v Českých zemích a na Slovensku z potápění jako:
– průmyslová profese (práce v kesonech, potápění při správě toků a přehrad,
– potápění při správě vodního hospodářství průmyslových podniků,
– potápění jako disciplíny podporující některé vědecko-výzkumné činnost (ichtyologie, speleologický výzkum),
– sportovní potápění – Svazarm ,
– potápění jako bezpečnostní (policie a vojsko) a záchranářská činnost.

Výsledkem této činnosti je tato publikace, která v sobě shrnuje:
3374 potápěčů a osob kolem potápění,popisuje činnost 262 klubů na 1146 lokalitách. Pojednává o 446 organizacích a firem a to vše uvádí ve 4720 záznamech vložených relativně malým písmemna 692 stranách. Záznam Historie… končí rokem 2010. Před tiskem této publikace jsem oslovil 14 nakladatelství a 8 tiskáren. Cena této publikace se podle oficiálních bilancí měla pohybovat od 850 Kč do 1345 Kč. „Nejzajímavější“ byla nabídka jednoho pražského nakladatelství, která zkalkulovala cenu za vydání na 1320 Kč s tím, že dostanu 15 % z každé prodané knihy,když seženu reklamu ve výši 100.000 Kč. Usoudil jsem, že za 1320 Kč by kniha byla obtížně prodejná. Další nakladatelství chtělo ode mne závazek, že když knihu neprodá, veškerý zbytek si vezmu sám a uhradím tak vzniklé náklady. Nakonec jsem se vrátil do Ostravy, kde mně na samém počátku byla přislíbena cena 690 Kč,kterou tiskárna držela bez ohledu na změny, ke kterým došlo v ceně suroviny a DPH. Publikace vyšla v nákladu 300 ks a samotný tisk byl proveden na základě předběžných objednávek.

Při konzultaci s řadou odborníků – přispěvovatelů bylo mně vřele doporučeno do publikace vložit fotky. Vzhledem k objemu stran knihy a pevné, šité, vazbě, nakonec veškeré fotky, co jsme sbírali od potápěčů během cest po republice, jsme dali na DVD a to je součástí této knihy. I tento způsob archivace fotografií by v dalším vydání knihy mohl pokračovat, i když v jiné formě.Po dokončení objednávek zájemců a následného vytištění provedl jsem distribuci a kniha byla během tří týdnů rozebrána tak, že dnes já sám mám k dispozici 1 výtisk a zájem by byl o dalších asi 40–50 ks. Dotisk by stál 850–900 Kč.

Publikaci jsme spolu se synem Pavlem (spíše on než já!) převedli do databázová podoby tak, že jakoukoliv změnu či opravy jsme schopni provést velice rychle, stejně tak doplnění o další informace ať datumově proběhly kdykoliv.Vzhledem ke zpracování byl bych rád, kdyby publikace neumřela a kdybych měl možnost postoupit tuto databázi zdatnému psavci, který by byl stejně tak praštěný jako já a pokračoval by do roku např. 2015, kdy by bylo možno vydat druhé doplněné a opravené vydání včetně fotografií.

Kniha není jen historie potápění – jak jsem zamýšlel já. Má svou obsahovou hodnotu z hlediska lidské činnosti vůbec, což jsem jaksi nevěděl. Paní, co brala 5 ks pro klub, ještě chtěla 21 ks pro nějakou asociaci – seskupení sběratelů speciálních tisků – industriální polygrafie – sběratelů originálních tisků o rozvoji nějakého průmyslového období v čase – Prý poslední podobné vydání bylo o koněspřežce z Lince do Českých Budějovic – předobraz spojení Vltavy s Dunajem po vzoru plánovaného spojení Dunaje s Tisou. A tak v roce 1807 na místo vodního kanálu byla plánovaná železnice, původně 64 km dlouhá spojka nakonec se proměnila na 129 km stavby v letech 1825–1828. Skutečné zahájení provozu začalo v roce 1832 a představovalo osobní 14 hodinovou cestu. Kniha se jmenovala „Začalo to koněspřežkou“. Paní mně dále vysvětlila, že stejně jako kniha prof. K.Absolna „Moravský kras“ která stála v době vydání 58 Kč, tak dnes se prodává za 3000-3500 Kč. Prý stačí, abych počkal 20-30 let a konečně se nabalím!

Napsal: Josef Jan Dvořáček 04/2014

Zpět na hlavní výpis

Společnost pro historii potápění ČR, z.s. / The Historical Diving Society Czech Republic
Address: Za zastávkou 373, Dolní Měcholupy, Praha 10, ZIP Code: 111 01, Czech Republic
Mobile: +420 734 119 442, E-mail: info@hdsczech.cz, www: www.hdsczech.cz

Created by © 2009 / 2024 ALS Euro s.r.o. tvorba www stránek webdesign