Retro diving 2020 – Memoriál Jirky Trpíka – šestý ročník

Retro diving – Memoriál Jirky Trpíka 11. – 13. 9. 2020 (šestý ročník)

Společnost pro historii potápění Česká republika (HDS CZ) uspořádala již šestý ročník akce „Retro diving – Memoriál Jiřího Trpíka“ na potápěčské základně Potya, v zatopeném lomu Bořená hora – Štětkovice ve středních Čechách. Oproti předcházejícím ročníkům tak trochu do poslední chvíle s obavami z možných omezení v důsledku pandemie Covidu-19. Řada akcí podobného charakteru byla v mnohých evropských zemích zrušena. Proto také účast našich přátel z okolních zemí byla letos poněkud slabší. Nicméně naši kamarádi z HDS DE se nezalekli zhoršené situace v Praze a okolí a akce se zúčastnili.

Program byl proti minulým ročníkům zkrácen zejména zrušením tradičních přednášek ve velkém stanu. Nechtělij sme riskovat možnost blízkého kontaktu více lidí v uzavřeném prostoru. Jinak vše probíhalo jako obvykle. Hlavní program v sobotu 12. 9. byl zahájen oficiálním přivítáním všech účastníků předsedou HDS CZ Ing. Oldřichem Lukšem, koordinátorem akce Jardou Klepalem. Překlad do německého jazyka zajistil Thomas Vendura. Poté naši členové i zahraniční hosté vystavili ukázky exponátů ze svých sbírek. Také nabídli své nadbytečné poklady na výměnu nebo k prodeji.

K vidění byly různé historické potápěčské plicní automatiky (regulátory), přilby, hloubkoměry, masky, nože, ploutve, vyvažovací vesty, harpuny, knihy, časopisy a mnoho dalších věcí. Tyto předměty se nezasvěceným pozorovatelům a mnohým manželkám mohly zdát jako nepotřebná veteš. Ne tak pro nás, kteří jsme konečně získali do svých sbírek tu zaručeně nepostradatelnou věc nebo součástku, bez které jsme vlastně nemohli žít. Největší zájem veřejnosti se soustředil jako vždy na historické potápěčské přilby a skafandry.

Také letos byla možnost ponoru s nějakou historickou technikou a vrátit se tak v čase do minulosti. Ti mladší si mohli vyzkoušet a porovnat tehdejší potápění se současnou technikou. Věkové rozpětí potápěčů, kteří se naší akce zúčastnili, bylo skutečně široké. Nejstarším byl jako každoročně stále aktivní potápěč Jarda Penc ve svých osmdesáti pěti letech. Nejmladší účastnicí akce byla teprve jedenáctiletá potápěčka Kateřina Šáchová. Pozorovat život pod hladinou zatopeného lomu se vydala se svým dědou Dušanem Šuránim, fotografem, publicistou a sběratelem potápěčské techniky. Největší zážitek jí připravili zdejší velcí kapři, kteří dělali potápěčům společnost.

Nejpoutavějším letošním funkčním potápěčským zařízením byla přilba s příslušenstvím Jindry Zoula ze soupravy SP-20D, která se vyráběla v osmdesátých letech v Československu a byla ve vybavení ženijních jednotek tehdejší československé armády (ČSLA). Dále si mohli zájemci vyzkoušet klasický tříšroubový přilbový skafandr sovětské výroby, taktéž ze sbírky Jindry Zoula. Svoji premiéru ve vodě měly také československé záchranné dýchací přístroje pro osádky tanků ze šedesátých a sedmdesátých let LPP-10 a ZP -10. Zde zaujal zejména přístroj ZP – 10, neboť představuje unikátní spojení potápěčského přístroje a jeho plicní automatiky s vojenskou protiplynovou maskou M-10, která byla normálně užívána vojáky ČSLA k ochraně před látkami hromadného ničení.

Samozřejmě potápěči vyzkoušeli různé jedno a dvouhadicové automatiky od různých evropských výrobců od počátků potápění s aqualungy a také několik celoobličejových masek. Naši němečtí přátelé Uwe Glässer a Michael Müller se potápěli s kyslíkovými přístroji, Lothar Seveke a UlfBarthel s různými dvouhadicovými automatikami. Mirek Lukáš se potápěl s vlastní úpravou legendární čs. automatiky Saturn podle nerealizovaných výkresů konstruktéra Josefa Voříška.

Ve vodě tak bylo celý den poměrně rušno, přispívalo k tomu i nádherné slunečné počasí a hlavně pěkná viditelnost pod hladinou. Na lomu bylo mnoho mladých lidí z řad potápěčské veřejnosti, kteří vlastně poprvé viděli a třeba si i vyzkoušeli přístroje, které znali jenom z knížek nebo ze starých filmů. I to možná přispělo k zájmu několika účastníků o možnost vstupu do řad členů naší Společnosti.

Celý den byl zakončen večerním grilováním a nějakým tím pivem, kde se o dobrou náladu postaralo vyprávění a probírání všech možných potápěčských historek. V neděli dopoledne musela již řada přátel odjet domů, ti zbývající se mohli ještě potápět nebo relaxovat na sluníčku v krásném prostředí lomu Bořená hora. Přestože byla letošní akce poněkud menších rozměrů než v minulých letech, skutečně se po všech stránkách vydařila a jak se poté ukázalo, jedinou v rámci evropských HDS, kterou se podařilo uskutečnit.

Poděkování patří také manželům Rylovým ze základny Potya diving za poskytnutí servisu pro naší akci. Tak nashledanou v příštím roce 2021, snad již bez Covidu19.

Jaroslav Klepal