Sifón 17.17 opět na hraně a akce ve vývěru Skalistý potok – listopad 2014

Dvě autentická svědectví pohledem jeskynních potápěčů vypovídají o zpropadeném sifonu 17.17 a o akci na Skalistém potoce poslední listopadový víkend ...

Autoři: Míra Manhart - akce v sifonu 17.17. a Rafal Krzewinski – popis akce na Skalistém potoce (omluvte prosím sníženou kvalitu Rafalovy polské češtiny, na cizince ve službách Speleoaquanautu je dostačující):



Akce v sifonu 17.17

Dva marné dny? Zanořuji se společně s Karolom do sifonu 17.14. a náš cíl je jasný. Zkusíme opět odstranit kámen v sifonu 17.17.

Po 80 minutách potápění, lezení a plazení se v jeskyni jsme před sifonem. V zatím posledním sifonu, který nebyl proplavaný díky skále, která nám zatarasila cestu po 70 metrech v 17 metrech hloubky. Kolik už jen bylo akcí na odstranění skály? Je tomu skoro rok, co Dan Hutňan našel tuhle stopku, za kterou se ne a ne dostat. Dneska to zkoušíme tak trochu pod heslem: čím víc, tím líp. Nicméně se o to musíme alespoň pokusit, přeci to jednou pustit musí a proč ne zrovna hned tento víkend. Práce v sifonu trvá asi 20 min a už se zase vracíme zpět. O výsledku se dozvíme hned zítra.

Hned ráno odcházíme od auta jen s Karolom. Každý z nás má jen jednu 3l láhev a zbytek věcí připravených u sifonu 17.14. Jdeme na lehko a cesta k hornímu vchodu nezabere víc jak půl hodinu. Další hodina cesty k sifonu a už jsme nachystaný se opět zanořit. Po překonání sifonu zjišťujeme, že jsem zapomněl batoh s lezením před sifonem a „tréninkově“ si to dávám tam a zpět ještě jednou. Následuje to samé jako předchozí den a nahoře nad vodopádem máme trochu peprný komentář k dnešní akci. Ještě kousek a už připravujeme flašky k ponoru. Voda je zakalená po včerejšku, ale my se musíme dozvědět výsledek.

Po zanoření je viditelnost asi 50cm a před sebou tlačím kal, který se tu ode dna neustále zvedá. Zastavuji se asi deset metrů od skály a připravuju si šňůru. Kal mě pomalu, ale jistě předbíhá, není čas, navazuji šňůru a pokračuju dál. Zkouším se natlačit vpravo a pak vrchem... ne dneska ještě ne, ještě není ten den, kdy nás jeskyně pustí dál.

Viditelnost je na nule a já otáčím zpět, asi v půlce sifonu nemohu najít pokračování vyvázané vodící šňůry. Ležím tam a marně se snažím nahmatat pokračování, kam asi ta prokletá šňůra vede? Ne a ne ji najít, sundávám si rukavici pro lepší cit, projíždím rukou každý kousek a pořád nic. Šahám po bubínku a volím variantu navázání se, po chvilce uvažování bubínek zase schovávám. Tady v té nulové viditelnosti si to nechám až jako krajní variantu. V hlavě si přemítám cesty sifonem a zvažuji, kde asi tak můžu být. Je tohle už panika, takhle to vypadá? Asi ne na druhou stranu cesta nevede a už jsem tu byl tolikrát, že ta šňůra tu prostě být musí. Pamatuju si na Martina, který po jednom z vrtání vyplaval a oznámil mi, že už tam zpátky nechce. Stalo se mu něco podobného a žádný šlágr. No, po nějaké době se mě sifonu asi už zželelo, nahmatal jsem pokračování šňůry a bez dalšího otálení jsem pospíchal k promrzlému Karolovi. Vynořil jsem se. Upřímně, strávit dva dny po sobě v tomto sifonu, to už se mi opravdu nechce opakovat.

Míra M.

...

Akce Skalistý potok

Minulý víkend (29-30.11.2014) proběhla další akce CSS Speleoaquanaut na Skalistým potoce, ve spolupráci ze slovenským Speleodiver a lokálními jeskyňaři pod vedením Z. Hochmutha.

Hlavni cíl akce byl pro všechny jasný – odstranit kámen v sifonu 17.17, s kterým kluci bojuji už přes rok.

Většina z nás dorazila do Háje už v pátek večer, kde přivítali nás Zdenko H. a Jozef Kovalík.  

Během večírku jsme probrali aktuální stav jeskyně a podrobnosti plánovaných akcí.

V sobotu v 5 ráno dorazila poslední skupinka s Prahy (Radek T., Petr Ch. a Pepa K.), a po krátkém zdřímnutí hlásila plnou entuziazmu hotovost.

Rozdělili jsme se na dva týmy.

První skupina (Mira M., Karol K., Barbora K., Stano D., Martin V., a Rafal K.) vyrazila do kopce směrem k hornímu vchodu, který dál vede k hlavnímu cílů této výpravy – k sifonu 17.17.

Po cestě museli jsme překonat proslulý travers, který jsme si oboje s Barborou užili, jelikož je nastaven na trošku „větší rozsah ramen“ než máme my. Osobně můžu říct, že pro mě byl to zážitek dne. Nakonec dorazili jsme k sifonu 17.14 a pomohli útoční dvojce, Míroví a Karolovi nachystat výbavu k ponoru.

Najednou, cela akce závisela na vlásku. „Moderní technika“, která měla za úkol odstranit teď už legendárný kamen udělala nám nepříjemné překvapeni – nebyla kompletní. Zachránil nás Stano, který bleskem donesl z jiné časti jeskyně chybějící součást. Kluci ponořili se v sifonu 17.14, aby za další dvě hodiny mohli konečně vypořádat se s kamenem. Po cestě museli ještě překonat lezeni pod vodopádem a dva další sifony.

V mezidobí Stano ukázal nám část jeskyni, na které v současné době pracuji - plazivky, které směřuji k planině. Pomohli jsme trošku uklidit zbytky ostrých skal a zbylo nám jen čekat.

Po třech hodinách vrátili se kluci, vše proběhlo dle plánu. Zbylo jen sbalit par láhev k doplnění na nedělní akce a vrátit se nahoru, kam jsme se dostali kolem 17te hodiny.

Druha skupina (Petr Ch., Palo M., Radek T., Míša P. a Pepa K.) vyrazila k dolnímu vstupu.

Petr a Palo, měli za cíl vyměnit vodící šňůru na přímém směru, což se částečně podařilo, ale z důvodu navigační komplikaci většina vyměněné šňůry byla ve směru sifonů 17.1 – 17.X.

Radek a Planky, na prosbu Zdenka pustili se do sklízení starého telefonického kabelu. Náročnou práci ukončili v třetím sifonu, po 4-hodinovym ponoru.

Za odměnu čekala nás večeře v hospodě poblíž, kde připojili se i Zdenko s Jožem. V přátelské atmosféře rozebírali jsme sobotní událostí a pokračovali v rozhovorech ještě dlouho v speleologické základně v Hájích…

V neděli opět rozdělili jsme se do dvou skupin.

U dolního vývěru pokusili jsme se s Radkem odstranit další telefonické kabely. Podařilo se nám dostat v okolí jedenáctého sifonu. Výsledkem byl jeden Maxi bag odstraněných kabelu a jedna nalezena stara ploutev, značky Turtle…

Ve stejnou dobu Petr a Palo spolu s Pepou podnikli jeskyňářsko – potápěčský výcvik. Kolem 12te měli se přemístit k hornímu vchodu.

Mira s Karolem chtěli se podívat na následky včerejší akce. Vyrazili brzo ráno, sami, jen s doplněnými flaškami. Transportní tým (Stano, Míša, Pepa, Petr a Palo) měl se stavit u sifonu 17.14 až později, po návratu kluku. Bohužel sifon 17.17 přivítal kluky viditelnosti mezi nulou a trošku-víc-než-nulou metrů a jeskyně nepustila dál. Dramaticky průběh ponoru muže připadne dopovědět osobně Mira.

Kámen není už stejný jako dřív, ale aby zhodnotit výsledky je nutní podívat se na místo činu v podmínkách s lepší viditelnosti.  Každopádně bylo po klucích vidět, že jeskyně jim dala zabrat, ale nezabránilo to před předběžným plánovaním další akci na Skalistém potoce.

Všem, kteří přiložili ruku k dílu patří poděkování.

Rafal Krzewinski

Zapísal: Míra Manhart a Rafal Krzewinski

Zdroj: http://www.speleoaquanaut.cz/clanek-17-17-opet-na-hrane-a-akce-ve-vyveru-skalisty-potok-1-282

Zpět na hlavní výpis