Fukuryu: plížící se draci Japonska (The Journal of Diving History 2009)

Autor: Nyle Monday

Příběh japonských Fukuryu – plížících se draků je jedním z příběhů 2. Světové války, které zůstal téměř bez povšimnutí více než polovinu století.

Bušido – filozofie sebeobětování a samurajské tradice si našla místo v japonské armádě během WWII, a výrazně se začala prosazovat v době, kdy válka začala Japonsko vyčerpávat. Známým a historicky zmapovaným případem jsou sebevražední letci Kamikadze a lidská torpéda Kaiten. Japonská vláda počítala s obranou japonských ostrovů do posledního muže, ženy i dítěte. Sebeobětování téměř celé populace, ale vyžadovalo mobilizaci rozsáhlých technických a technologických prostředků, kterých však Japonsko mělo stále méně a muselo improvizovat. Jedním z projektů vycházející z této situace se stali i Fukuryu, jakási obdoba Kamikadze, jejichž bojiště nemělo být ve vzduchu, ale pod hladinou. Jejich poslání mělo být následující - číhat v mělkých vodách japonských pláží a s pomocí náloží a min zničit spojeneckou vyloďovací flotilu z pod hladiny.

Ke schválení projektu došlo v březnu 1945, ale projekt se začal realizovat až v květnu. Od začátku musel projekt čelit mnoha komplikacím. Nejdříve se muselo sehnat na 3 tis. dobrovolníků, kteří museli být fyzicky způsobilí a museli mít potřebné intelektuální a technické dovednosti. Tento problém se do určité míry podařilo vyřešit. Velký počet kadetů, kteří se chtěli stát Kamikadze a pro které již nebyla letadla, byl předveden do projektu Fukuryu. Vybavení pro potápěče, dnešní „SCUBA“ v té době teprve vznikalo a obvyklé tehdejší vybavení pro potápění představovala těžká výstroj s přilbou, do které byl dodáván vzduch pumpou z hladiny. Takováto výstroj však byla pro účely Draků nepoužitelná. Řešení měla představovat určitá inovace. Z klasické výstroje měla být použita přilba , boty s olověnou podešví, jednoduchý ochranný oblek a uzavřený dýchací přístroj.Tato souprava měla zabezpečit dostatečnou stabilitu a ochranu pod vodou a zajistit skrytého potápěče před prozrazením vydechovanými bublinami. Uzavřený systém ve své nejjednodušší podobě – dýchací vak a kanistr s chemikáliemi - byla v roce 1945 již stará známá technologie. Přesto, že se od 8 m stává kyslík jedovatý, Námořnictvo rozhodlo, že Draci můžou působit do maximální hloubky 15 m po dobu 5 hodin. Samozřejmě pak docházelo k nehodám při kterých bylo během výcviku ztraceno mnoho mužů. Dalším problémem bylo připravit potřebnou výstroj pro takové množství mužů. Většina průmyslových objektů byla vybombardována a chyběly suroviny. Podařilo se shromáždit na 1200 mužů, ale vybavit se podařilo pouze 510.

Kdo vyráběl přístroje, není dosud známo, autor se domnívá, že to byla firma Toa v Jokohamě, která se specializovala na potápěčskou techniku. Přilba měla jednoduchý design z ocelové trubky s jedním zorníkem. Byly vyráběny zřejmě dvě varianty. Zajímavá byla varianta se sluchátky, pravděpodobně pro velitele. Dýchací zařízení obsahovalo dvě 3,5 litrové láhve kyslíku. Kyslík byl dávkován z láhví přes redukční ventil hadicí do vstupního ventilu umístěného v přilbě. Potápěč se nadechoval nosem a vydechoval ústy přes náustek umístěný v přilbě hadicí přes malou nádržku na zkondenzovanou vlhkost do pohlcovače a zpět do přilby. Další vybavení draků bylo standardní. Oblek byl běžný jako v případě klasické těžké výstroje. Olověné boty. Hloubkoměr. Kompas. Výcvik a organizace jednotek byla složitá. Nedostatek materiálu a neustálé nálety výcvik komplikovaly. V podstatě reálně vznikly čtyři jednotky, které měly být pod velením hlavních vojenských námořních základen. Konečnou ránu výcvikovému programu uštědřily atomové bomby a blížící se konec války. K operačnímu nasazení tedy nikdy nedošlo. Autor si pokládá hypotetickou otázku, jak mohli být Draci úspěšní?: Podle jeho názoru, fanatičtí obránci Japonských ostrovů mohli být skutečně úspěšní a určitě by způsobili vyloďovacím jednotkám zásadní ztráty. Jelikož Japonci měli vytipovaná místa, kde by bylo potencionálně možné invazi provést, tato místa byla systematicky opevňována. V kombinaci s ostatním odporem by tak Draci bývali mohli být efektivní. Úspěšnost Draků měl zaručovat především moment překvapení. Proto se vyvíjeli plány, jak Draky udržet pod vodou co nejdéle bez toho, aniž by jejich přítomnost byla odhalena. Měly tak vzniknout podvodní bunkry na bázi zvonů, které by byly dostatečně velké pro početné jednotky (cca 20 mužů). V těchto bunkrech měli Draci přečkat bombardování při vyloďování a pak se přesunout na své pozice. Další úkrytem měly být lodě, potopené v mělkých vodách a přestavěné na skrýše a útočiště Draků. Pracovalo se také na vlastní taktice Draků. Draci měli být rozmístěni v několika řadách rovnoběžně k vyloďovacím plážím. První řada, nejhlouběji, měla být vyzbrojena podmořskými minami, které měli vypustit, když nad nimi budou projíždět vyloďovací plavidla. Druhou linii pak měli zaujmout Draci ve trojstupu, zigzag rozmístění v rozestupech 60m (rozestup měl zaručit, že když vybouchne jeden Drak, tak s sebou nevezme zbytečně další). Tito Draci měli být vyzbrojeni výbušninou na 11 stop dlouhé tyči, která se měla aktivovat nárazem na dno vyloďovacích plavidel.

Po válce se dostaly informace o programu vítězům do rukou. Zjistilo se, že bylo vybudováno několik podvodních bunkrů a několik lodí bylo přestavěno, ale vyšetřovacím týmům se je nepodařilo najít. Dnes, podle autora není známo, že by se zachovala kompletní výstroj Draků. Ihned po konci války, bylo několik kusů výstroje zabaveno a posláno na testy do USA. Pravděpodobně je toto vybavení na fotografii, které je vystavena v Navy’s Experimental Diving Unit v Washington Navy Yard. Skutečné Vybavení se ale ztratilo neznámo kam. Ani v Japonsku se dnes žádná výstroj Draků nenachází. Existuje pouze detailní socha v chrámu padlých ve WWII. Firma Toa, která pravděpodobně zařízení i původně vyráběla, v 90. Letech sestrojila repliku přilby, ale z moderních materiálů.

Na závěr lze konstatovat, že o Dracích se toho moc neví. Problematika byla znovuobjevena teprve nedávno a tak snad bude možné odkrýt další dokumenty a materiály. Každopádně, nehledě na kontext, jednalo se o statečné muže a patrioty kteří, mají své místo v dějinách potápění!

Dle článku v The Journal of Diving History upravil Jaroslav Klepal

© 2009 Nyle Monday, The Journal of Diving History

Zpět na hlavní výpis