Svaz potápěčů a CMAS 1965–1989

1965
Vzhledem ke skutečnosti, že organizované sportovní potápění v naší zemi vzniklo ve společenském systému, který komunikaci se zeměmi s odlišným společenským systémem omezoval jen na nezbytné minimum, informace o existenci a činnosti mezinárodní potápěčské organizace pronikaly mezi československé potápěče velmi pozvolna. První stručnou informaci o CMAS, jeho struktuře a poslání publikoval Petr Karhan v jednom z prvních čísel časopisu Potápěč začátkem roku 1965. V témž roce byly navázány i první oficiální kontakty mezi zástupci československých potápěčů a některými představiteli CMAS. Tak na přelomu června a července se na pozvání mezinárodně rozšířené organizace Club Méditeranée zůčastnili 1. kongresu redakcí vydávajících potápěčské časopisy v italském přímořském letovisku Palinuro dva zástupci ČSSR a to Alexander Richter jako vedoucí redaktor časopisu Potápěč a Ing. Josef Jan Dvořáček jako člen Ústřední skupiny potápění při tehdejším Svazarmu. Na tomto kongresu pořádaném pod záštitou CMAS byl přítomen generální sekretář této organizace Jacques Dumas. Mezi ty, kteří měli možnost vycestovat častěji do zahraničí, patřili naši závodníci a tak k dalšímu kontaktu došlo při potápěčských závodech v Aluště na Krymu a to mezi vedoucím našeho týmu Miroslavem Šuhájkem a zástupcem CMAS na těchto závodech Francesco Pavonem z Itálie. Koncem tohoto roku navštívil generální sekretář CMAS naši republiku a v doprovodu Alexandra Richtera krátce pobyl v Praze, následně navštívil Slovensko a zde i několik potápěčských klubů.

1966
Od roku 1966 se v časopise Potápěč začínají objevovat občasné informace o činnosti CMAS a nejvíce kontaktů a informací je od začátku na sportovním poli. Na mezinárodních závodech nejrůznějších kategoriích měli naši reprezentanti možnost setkávat se nejen se zahraničními sportovci, ale také i s významnými osobnostmi potápěčského světa, které vesměs vystupovaly pod hlavičkou CMAS. Sem lze zařadit i 1. mistrovství Evropy ve spearfishingu v Biarritzu, kterého se zúčastnilo družstvo závodníků z České Lípy.

1967
V roce 1967 pokračují výjezdy našich sportovců a s nimi i narůstání možností dalších kontaktů s představiteli CMAS na různých úrovních. To vedlo k tomu, že koncem tohoto roku došlo k prvním jednáním o možnostech členství čs. potápěčů v CMAS. Tyto jednání vedli zástupci First Spearfishing Clubu z České Lípy, který ve svých řadách registroval lovce ryb harpunou na nádech z celé naší republiky. Tento klub fungoval pod hlavičkou ROH a s ohledem na svou členskou základnu prezentoval organizaci s celostátní působností. To byl významný moment při jednání se zástupci CMAS, neboť tam mohou být přijaty jen takové organizace, které mají působnost po celém území daného státu. Předsedou tohoto klubu byl Arnošt Roscher. Na přelomu let 1967-68 se tedy First Spearfishing Club stal členem CMAS jako představitel potápěčů Československa.

1968
Známé události na politické scéně v roce 1968 vedly ke značnému oteplení politické atmosféry v naší zemi, což otevřelo i hranice do okolního světa. A tak již na III. mezinárodním festivalu potápěčských filmů, který se konal v květnu v Paříži, získal brněnský Richard Bezděk za svůj film „Džunglí dunajských tůní“ cenu CMAS. Rovněž Ústřední sekce potápění Svazarmu odeslala přihlášku o členství ve CMAS, avšak čas tehdy běžel velmi rychle. V květnu byl ustaven Svaz potápěčů Československa, jehož předsedou se stal MUDr. Bohumil Havelka, a na tento svaz bylo First Spearfishing Clubem převedeno členství ve CMAS se všemi právy a povinnostmi. Jelikož v té době bylo pořadí vstupujících zemí číslované, stala se ČSSR 46. členskou zemí CMAS. V této době jsme byli členy všech tří hlavních výborů CMAS - sportovního, technického a vědeckého. V srpnu došlo k okupaci naší země armádami SSSR a některých zemí Varšavské smlouvy. Přesto se ještě intenzívně rozvíjely zejména sportovní kontakty, a to nejen účastí na závodech, ale i aktivitou funkcionářů a tak v listopadu poprvé zastupoval Miroslav Šuhájek SPČS na zasedání sportovní komise CMAS.

1969
Rok 1969 zahájilo vedení SPČS zpracováním podkladů o našem svazu pro ročenku CMAS a v lednu se poprvé zúčastnilo kongresu CMAS ve složení MUDr. Bohumil Havelka, Ing. Peter Děrkič a Miroslav Šuhájek. Jelikož se slavilo 10. jubileum CMAS, kongres se konal v Monaku. Následně v květnu se MUDr. Havelka zůčastnil zasedání výkonného výboru CMAS v Paříži. A již tradiční, později v budoucnu často i výlučnou, aktivitou našeho svazu se stala účast našich sportovců na mezinárodních závodech.

1970
Rovněž rok 1970 je ještě plný činorodé aktivity svazu potápěčů na mezinárodním poli. V únoru se zástupci svazu MUDr. Bohumil Havelka a Miroslav Šuhájek zůčastnili kongresu CMAS v Barceloně a aktivně se podíleli na práci v jednotlivých komisích. Během roku se pak Miroslav Šuhájek a Vladimír Král zúčastnili zasedání sportovní komise. V časopise Potápěč byly průběžně publikovány informace ze CMAS. Začal však již soumrak uvolnění politické situace ze začátku roku 1968 a účast na mezinárodních závodech v nesocialistických zemích začla být postupně omezována. Přesto však - jistě s ohledem na místo konání - se naši zástupci v září účastní I. symposia vědeckého výboru CMAS v Havaně, ve složení - Dr. Peter Áč, Ing. Josef Broukal CSc., Ing. Josef Jan Dvořáček a Doc. Dr. Ján Seneš DrSc. Každý z nich zde přednesl i specializovanou přednášku z oblastí vodní fauny a flóry, podmořské archeologie a bydlení pod vodou.

1970–1972
V létech 1971 a 1972 dochází k poklesu kontaktů se CMAS na minimum, informace jsou získávány prakticky jen z písemných materiálů zasílaných na sekretariát svazu, mezinárodní závody jsou orientovány prakticky výlučně na země socialistického tábora a jinam se mohlo jen v případě ME a MS, pokud byl vůbec takový výjezd schválen. V roce 1971 na základě „normalizačního procesu“ byli Svazarmem odvoláni dosavadní zástupci svazu ve CMAS a noví zástupci byli pak navrženi i do výkonného výboru CMAS, ale vzhledem k tomu, že kongres se konal v Chile, nebyli tam vysláni z finančních důvodů. Hlasovací mandát byl předán zástupcům SSSR, ale naši zástupci do žádného orgánu CMAS zvoleni nebyli. Novým presidentem svazu byl tehdy plk. Ing. Stanislav Batysta a zástupcem ČSSR ve sportovním výboru CMAS se stal Lev Havlíček. Ze CMAS byly převzaty potápěčské signály schválené v technické komisi CMAS v roce 1970 a dále změny pravidel plavání s ploutvemi ze sportovní komise CMAS. Pro neplacení členských příspěvků jsme v roce 1972 ztratili členství ve vědecké a lékařské komisi.

1973
V roce 1973 došlo ke krátkému zablýsknutí na lepší časy a je vyslána dvoučlenná delegace tehdejšího Klubu potápěčství a branného vodáctví Svazarmu ČSSR (tak byl přejmenován SPČS uvnitř republiky) na kongres CMAS v Londýně. Zasedání se zúčastnili generální sekretář KPaBV Svazarmu ČSSR Ing. František Kadlec a předseda sportovní komise KPaBV Svazarmu ČSR Miroslav Martinů. Na tomto kongresu odstoupil z funkce presidenta CMAS J.Y.Cousteau a novým presidentem byl zvolen dosavadní generální sekretář Jacques Dumas. Na zasedání sportovní komise CMAS bylo odhlasováno několik významných rozhodnutí, mezi něž patřily zákazy rekordních ponorů na nádech do velkých hloubek, použití dýchacího přístroje při lovu ryb harpunou a sběru suvenýrů podvodní fauny a flóry. V tomto roce byly členy CMAS potápěčské federace z 51 států světa. My v té době máme zastoupení ve sportovním a technickém výboru, což setrvává až do dnešní doby.

V dalších letech doba temna pokračuje. Výrazně je omezována, či zcela zakazována klubová mezinárodní činnost, jsou omezovány prostředky na výjezd reprezentace do nesocialistických zemí a taktéž jsou omezovány možnosti výjezdů zástupců na zasedání CMAS. V podstatě jedinou možností výjezdu za hranice jsou mezinárodní sportovní závody, ale i ty jsou orientovány prakticky výlučně na socialistické země.

1975–1981
V roce 1975 se před kongresem CMAS ve Stockholmu konala porada představitelů potápěčských organizací východního bloku v Erfurtu v NDR a zabývala se koordinací společného postupu na kongresu. V potápěčském sportu byla koordinací pověřena MLR, avšak šlo o spolupráci formálního charakteru a v rámci jednání CMAS docházelo jen k operativní spolupráci např. při volbách do orgánů CMAS. Na kongres CMAS do Stockholmu výjezd čs. potápěčů nebyl nakonec povolen. Na sportovním poli jsou i nejvíce využívány materiály CMAS, které dostáváme v omezeném rozsahu. I z těchto minimálních zdrojů jsou zpracovávány a v časopise Potápěč publikovány informace od Miroslava Šuhájka - předsedy sportovní komise, Pavla Katze - pracovníka státní zkušebny potápěčské techniky a Oldřicha Lukše - předsedy technické komise. Mezi ně patří zejména podrobná informace o jednání a výsledcích kongresu CMAS v Brisbane ze září 1977. V dalším roce předsednictvo KPaBV po několikaleté odmlce opět zpracovalo podklady o potápění v ČSSR pro ročenku CMAS.

Aktivní práce předsednictva KPaBV ČSSR, úspěchy sportovců, velký zájem mládeže a dalších vrstev obyvatelstva a náznaky oteplení v politickém klimatu přinesly po šestiletém půstu účast našich zástupců v roce 1979 na kongresu CMAS v Monaku, který se zde konal u příležitosti 20. výročí založení této světové potápěčské organizace. Byli jimi Miroslav Martinů - předseda Klubu potápěčství a branného vodáctví ČSR a Oldřich Lukš - předseda technické komise Ústřední rady potápěčství a branného vodáctví ČSSR. Zde byli přítomni i slavní pionýři potápění, jako Rakušan Hans Hass a Francouz Phillippe Tailliez. Naši zástupci aktivně působili v komisích sportovního a technického výboru CMAS a podrobně informovali čs. potápěče na stránkách časopisu Vodní revue - Potápěč. Další významnou událostí tohoto roku bylo ME v OP, které z pověření CMAS uspořádala naše organizace s velkým úspěchem na sečské přehradě. Stoupala účast našich sportovců na mezinárodních závodech, stoupal počet i kvalita informací ze CMAS, jež se objevovaly nejen na stránkách odborného časopisu, ale i v dalších materiálech a byly i lépe využívány v odborných komisích. V dalších letech se několika zasedání technického a výkonného výboru CMAS zúčastnil předseda TK Oldřich Lukš, dochází rovněž k obnovení užší spolupráce s komisemi plavání s ploutvemi a orientačního potápění. Materiály CMAS jsou stále více využívány pro odbornou práci komisí ÚR PBV. Je vydána nová ročenka CMAS mezi jiným i s rozsáhlou informací o potápění v ČSSR.

1982
V roce 1982 technická komise ÚR PBV spolupracuje se CMAS na zpracování materiálů o kvalitě vzduchu v potápěčských přístrojích a podílí se na tvorbě souhrnné tabulky mapující tento stav ve členských federacích CMAS. S lékařskou komisí CMAS navazuje kontakt MUDr. František Novomeský CSc. - předseda LK R PBV SSR, a spolupracuje s ní jako specializovaný expert. To vede i ke zvýšení informovanosti našich potápěčů na tomto poli.

1983–1986
Až v roce 1983 se opětovně účastníme dalšího kongresu CMAS, který se již potřetí vrátil do Barcelony. Jednání ve vybraných komisích sportovního a technického výboru a generálního shromáždění CMAS se zúčastnil Oldřich Lukš - předseda technické komise ÚR PBV Svazarmu ČSSR. Přes dlouhé přestávky v účasti si CMAS více uvědomuje účast Československa na svých akcích a jsou nám nabízeny značně široké možnosti spolupráce. Značně širší než ty možnosti, které svým potápěčům poskytuje tehdy všemocný Svazarm .... Přesto ústřední rada potápění využívá maxima svých možností, prosazuje svoje sportovce k účasti na mezinárodních závodech a zejména zde udržuje osobní kontakty se zástupci CMAS, vede agendu dokumentů CMAS a zpracovává a publikuje informace pro čs. potápěče. Po nečekané smrti presidenta CMAS J. Dumase během expedice pátrající po potopených lodích Napoleonova tažení do Egypta, je novou hlavou této světové organizace potápěčů na kongresu CMAS 1985 v Miami zvolen dosavadní generální sekretář Pierre Perraud, který se snaží o rozšíření aktivnější spolupráce se zeměmi tehdejšího socialistického tábora.

S tímto cílem je v říjnu roku 1986 v Budapešti uskutečněna porada zástupců potápěčských organizací zemí východního bloku s představiteli CMAS. Na tomto jednání CMAS zastupovali jeho vicepresidenti - president sportovního výboru Karl-Heinz Kerll a president technického výboru Yves Normand. Naši republiku a potápěče zastupoval tajemník ÚR PBV Svazarmu ČSSR Michael Demartini. Na programu tohoto jednání bylo zhodnocení dosavadní spolupráce, možnosti zvýšení podílu práce zástupců východních zemí v orgánech CMAS, řešení možnosti zařazení disciplín PP do programu OH a konečně byly diskutovány nevyjasněné otázky a problematika výcviku a potápěčské techniky. V tomto roce dosáhl CMAS rovněž velkého úspěchu na diplomatickém poli, neboť Mezinárodní olympijský výbor zařadil plavání s ploutvemi mezi olympijské disciplíny.

1987–1989
V roce 1987 se konal další kongres CMAS a to na Maltě, kterého se zúčastnil jako zástupce ČSSR předseda TK ÚR PBV Oldřich Lukš a tak poprvé v naší historii jsme měli svého zástupce na tomto vrcholném jednání CMAS v přímé návaznosti na kongres předchozí, bez přerušení. Přestože se na tomto kongresu objevily první neshody ve vedení CMAS, byl tento kongres vysoce pracovní a náš delegát přivezl tolik materiálu, že zaměstnal všechny odborné komise ústřední rady PBV na další dva roky. Potápěčská veřejnost pak byla informována několika články v odborném časopise. Jedním z těchto impulzů pak bylo zahájení práce výcvikové komise na přiblížení našeho výcvikového systému k systému potápěčských kvalifikací CMAS a následně s cílem jeho plné akceptace.

Vliv „perestrojky“ se začíná postupně projevovat ve všech oblastech života naší společnosti a pozvolna i ve zkostnatělém Svazarmu. Dochází k dílčímu uvolnění jeho struktur a do čela jednotlivých odborností jsou stavěni aktivisté vyšlí z řad členské základny. Koncem roku 1988 se stává předsedou ÚR PBV Oldřich Lukš a v plénu ÚV Svazarmu na vlastní kůži poznává střety s těmi, kteří za hlavní práci odborností považují především politické aktivity v duchu „reálného socialismu“. Přesto ještě v této funkci odjíždí na generální shromáždění a kongres CMAS v Nagoji a netuší, že se bude vracet do začátku „sametové revoluce“.

Stav k 31. 12. 2011

Přehled zpracoval: Ing. Oldřich Lukš

Zpět na hlavní výpis