Login


Záchranné potápěčské přístroje pro posádky tanků ČSLA

09.04. 2012
Izolační přístroj IP-46Jednou ze zajímavých kapitol historie československého potápění je použití záchranných potápěčských přístrojů pro posádky tanků Československé lidové armády.
Tanky představují od doby 2. světové války až do současnosti nejsilnější a nejdůležitější druh výzbroje pozemních sil a současně nejodolnější druh bojové techniky. Toto hodnocení je dáno zásadními technickými parametry tanků, jimiž jsou zejména:
– síla a rozsah zbraňových systémů,
– pancéřování,
– rychlost a manévrovatelnost na bojišti,
– schopnost bojového nasazení ve dne i v noci a za nepříznivých klimatických podmínek,
– odolnost vůči zbraním hromadného ničení.

I takto impozantní zbraňový systém, jímž tank nepochybně je, však má své „Achilovy paty“, mezi nimiž zejména dominuje:
– nutnost protiletadlové ochrany,
– nutnost společných akcí s dalšími druhy vojenské techniky,
– nutnost rozsáhlého logistického zabezpečení,
– problematika dálkové přepravy a zejména překonávání vodních toků.

Mezi možné způsoby překonávání vodních toků patří:
– přejezd přes silniční nebo železniční mosty,
– přejezd přes pontonové mosty,
– přeplutí na speciálních transportních vozidlech,
– přeplutí na přepravních pontonových soulodích,
– „mělké“ brodění do hloubky ca 140 cm,
– „hluboké“ brodění - použití speciálního vybavení,
– záchranné potápěčské přístroje pro posádky.

Speciálním vybavením pro „hluboké“ brodění tanků se rozumí tzv. komíny, které jsou dvojího druhu – „úzké“ pro nasávání vzduchu a vývod výfukových plynů, a „široké“ pro nasávání vzduchu a vývod výfukových plynů a pro průlez posádky. V obou případech pak platí, že posádky jsou vybaveny záchrannými potápěčskými přístroji.
„Hluboké brodění“ totiž znamená, že tank je celý pod vodou a nad hladinu vyčnívá pouze horní část komínu. V případě poruchy zůstává tank pod vodou a s ohledem na skutečnost, že není nikdy na 100% hermetizován, dochází k jeho postupnému zaplavení. Je-li tank vybaven širokým komínem, posádka může jeho prostřednictvím opustit porouchané vozidlo, v případě úzkého komínu posádka zajistí rychlé zaplavení vnitřních prostor tanku a opouští ho přes otevřené poklopy korby a věže.

Poprvé byla problematika použití záchranných potápěčských přístrojů pro posádky tanků u Československé lidové armády (ČSLA) řešena společně s prvními zkouškami s hlubokým broděním u tanků řady T-54 a pro posádky byly využity dýchací přístroje IP-46.
Další zkoušky byly provedeny s tanky řady T-55, kde byly použity kyslíkové dýchací přístroje RG UF z produkce státního podniku MEDI Lipsko, jež pro posádky tanků používala NLA NDR. Tyto přístroje však byly zamítnuty zejména pro náročnou obsluhu a vysoké provozní náklady. Následně pak pro posádky tanků T-55 byly vyvinuty nové dýchací přístroje LPP-10.
Nové zkoušky byly provedeny při zavádění tanků řady T-72 do výzbroje ČSLA a z důvodu jiného řešení výstupního otvoru řidiče tanku byl vyvinut zcela nový a atypický dýchací přístroj ZP-10.


Izolační přístroj IP-46

Jedná se o přístroj, který byl ve výzbroji ČSLA zařazen ještě před zkouškami využití pro osádky tanků. Přístroj byl vyráběn sériově ve SSSR a v ČSLA byl určen k ochraně dýchacích orgánů, očí a kůže obličeje uživatele proti bojovým otravným látkám, dále pro práci pod vodou až do hloubky 6 m a též pro práci v prostředí s nedostatkem kyslíku.
Přístroj se skládá z celohlavové masky se dvěma zorníky a vrapovou hadicí, regenerační patrony RP-46 se spouštěcí patronou, z dýchacího vaku s přetlakovým ventilem a opěrnou deskou, z kostry s kovovou upínací páskou s pákovým uzávěrem pro upevnění patrony a celek je uložen v brašně s nosnými popruhy.
Přístroj pracuje na principu uzavřeného dýchacího okruhu a funguje tzv. pendel systémem, což znamená, že vrapová hadice spojující masku s patronou slouží jak pro nádech, tak i pro výdech. Přístroj se po nasazení odzkouší na těsnost odsátím vzduchu z okruhu přístroje a po odtažení lícnice masky vydechnutím do okolí. Pak se přístroj uvede do chodu smáčknutím membrány spouštěcí patrony, kdy se rozdrtí ampule s kyselinou sírovou, která vyteče na náplň spouštěcí patrony tvořenou směsí chlorečnanu draselného s polysacharidem. Následná chemická reakce uvolní jednorázové množství kyslíku k naplnění vaku a rozběhnutí chemické reakce regenerační patrony. Následně je vydechovaný vzduch, obsahující oxid uhličitý a vodní páry, přiváděn do regenerační patrony, která je naplněna směsí peroxidů alkalických kovů. Tato látka reaguje s vydechnutým oxidem uhličitým a vodními parami, uvolňuje kyslík a ten pak společně s vydechnutým vzduchem odchází do dýchacího vaku. Chemické reakce jsou následující:

2 K2O2 + 2 H2O = 4 KOH + O2

2 K2O2 + 2 CO2 = 2 K2CO3 + O2

Vzduch očištěný od oxidu uhličitého a obohacený kyslíkem přichází z dýchacího vaku a regenerační patrony spojovací vrapovou hadicí do masky a odtud do plic. V praxi byla výše popsaná chemická reakce částečně omezena vedlejšími reakcemi s hydroxidem draselným a účinnost byla tedy nižší. Při praktickém použití byl přístroj IP-46 často nebezpečnou záležitostí, neboť se někdy stávalo, že popsané reakce přecházely až do explozívního hoření, což bezprostředně ohrožovalo uživatele přístroje. Tento a další nedostatky vedly k tomu, že od použití tohoto typu přístroje pro posádky tanků  bylo posléze upuštěno.


Kyslíkový dýchací přístroj RG UF

Tento přístroj pocházel z výzbroje Národní lidové armády NDR, kde sloužil jako záchranný přístroj pro posádky tanků a v omezeném rozsahu byl určen pro další činnosti pod vodou. Přístroj byl umístěn vpředu na hrudníku uživatele a nasazoval se kolem krku otvorem v dýchacím vaku ve tvaru límce a kolem pasu byl fixován upínacím pásem. Přístroj RG UF umožňoval pobyt pod vodou až do dvou hodin v hloubkách maximálně do 12ti metrů.
Přístroj se skládá z čtvercového dvojdílného plastového pouzdra, ve kterém je uložena kyslíková láhev 0,8 ltr/20 MPa s ventilem, připojená na redukční ventil s adaptérem na připojení kontrolního manometru, přídavným ventilem a potrubím stálé dávky. Dále je zde výměnný jednorázový pohlcovač CO2 a společný fixační pás pro tlakovou láhev a pohlcovač. Nad pouzdrem je k pohlcovači připojena rozdělovací hlava s vrapovými hadicemi s náustkem se směrovými ventily a vrapová přípojka k dýchacímu vaku. Dýchací vak má podkovovitý tvar a ve spodní části je manžetou přichycen k zadní části spodního plastového pouzdra. Zde je i fixační popruh přístroje kolem beder uživatele.
I tento přístroj pracuje na principu uzavřeného dýchacího okruhu. Dýchaný plyn je ve fázi výdechu veden přes náústek s výdechovým ventilem vrapovou hadicí k rozdělovací hlavě a tím k pohlcovači. V pohlcovači je pohlcován CO2 obsažený ve vydechovaném plynu. Při nádechové fázi je opět nadechován dýchaný plyn z dýchacího vaku přes rozdělovací hlavu nádechovou vrapovou hadicí a nádechový ventil. Dýchací vak je spojen s okruhem přes rozdělovací hlavu krátkou vrapovou hadicí. Kyslík nutný pro dýchání je přiváděn z ocelové lahve přes redukční ventil spojovacím potrubím do dýchacího vaku. Nedostačuje-li konstantně přiváděný kyslík redukčním ventilem k dýchání, může být potřebné množství doplněno přes přídavný ventil. Přídavný ventil se také používá k naplnění dýchacího vaku při zahájení činnosti přístroje. Přetlakový ventil zamezuje přeplnění vaku. Tlak v láhvi je možno zkontrolovat před zahájením ponoru manometrem na adaptéru redukčního ventilu.

Hlavní technická data přístroje RG UF:
– Hmotnost přístroje                     7,0 kg
– Tlaková láhev                            obsah 0,8 ltr, plnící tlak 20 MPa
– Pohlcovač jednorázový               cca 1,0 kg nátronového vápna
– Redukční ventil                          stálá dávka 0,9 ± 0,2 ltr O2 . min-1
– Přídavný ventil                           doplňková dávka min. 50,0 ltr . min-1
– Dýchací vak + hadice                 objem 3,0 + 0,5 ltr
– Doba činnosti                            cca 60 min při dechovém objemu 30,0 ltr . min-1
– Maximální hloubka ponoru          12 m

Tento dýchací přístroj nakonec nebyl do výzbroje ČSLA zaveden.


Lehký potápěčský přístroj LPP-10


Na přelomu 50. a 60. let minulého století byly do výzbroje ČSLA zavedeny tanky nové generace řady T-54/T-55, které byly již projektovány pro přechod vodních toků hlubokým broděním, což bylo jedním z hlavních důvodů zahájení vývoje nového záchranného potápěčského přístroje pro osádky tanků. S ohledem na výsledky provedených zkoušek se při projektování nového typu záchranného potápěčského přístroje vycházelo ze zásady vytvoření přístroje jednoduchého na obsluhu, údržbu, na lepší komfort dýchání a samozřejmě i jednoduchou přípravu a výcvik uživatelů tohoto přístroje. Byl tedy zkonstruován přístroj na principu otevřeného dýchacího okruhu, který je po všech stránkách jednodušší proti přístroji předchozímu.
Přístroj LPP-10 byl zkonstruován a sériově vyráběn v hospodářském zařízení Svazarmu AQUACENTRUM Praha, které se zabývalo i výrobou potápěčské techniky pro civilní a sportovní využití. Z tohoto sortimentu výroby vybralo AQUACENTRUM i některé prvky pro soupravu přístroje LPP-10.
Po zkouškách a zavedení lehkého potápěčského přístroje LPP-10 do výzbroje ČSLA byl přístroj dodáván ve dvou modifikacích a určen pro následující použití:
– pro potápěče k průzkumu vodních překážek pro hluboké brodění a jízdu tanků pod vodou, jakož i ostatní ženijní práce, jako je vyprošťování potopené techniky, hledání předmětů pod vodou a drobné práce v hloubkách do 10ti metrů;
– pro osádky tanků a ostatní bojové techniky jako záchranný dýchací přístroj.

Přístroj má specifickou konstrukci podřízenou svému prioritnímu použití a skládá se z těchto hlavních částí:
– zásobník vzduchu (trojice tlakových lahví) s nosnými popruhy a armaturou,
– plicní automatika Tajfun,
– potápěčská maska Bobr,
– záchranná nafukovací vesta ZNV-3 (u záchranného přístroje pro osádky tanků),
– záchranná vesta PL-40 (u ženijní průzkumné soupravy),
– přenosná brašna.
Hlavní technická data LPP-10 pak dokreslují významné zlepšení uživatelského komfortu nového přístroje proti předchozímu IP-46 a to i včetně zlepšených výkonových parametrů:
– maximální hloubka použití přístroje                                                                   10 m
– maximální doba použití přístroje (dle hloubky a teploty vody a charakteru práce)    30 min
– rozměry vlastního přístroje                                                                                155x300x385 mm
– hmotnost vlastního přístroje bez vzduchu                                                            cca 12 kg
– objem zásobníku vzduchu                                                                                 3 x 1,7 ltr
– maximální provozní tlak vzduchu                                                                       20 MPa
– maximální zásoba vzduchu v přístroji                                                                 1020 ltr

Lehký potápěčský přístroj LPP-10 se v praxi plně osvědčil a významným způsobem přispěl ke zvýšení bezpečnosti osádek tanků při překonávání vodních toků hlubokým broděním.


Záchranný přístroj ZP-10

V první polovině 70. let minulého století byly do výzbroje ČSLA zavedeny nové tanky řady T-72. Odlišné provedení vstupních otvorů v korbě i věži tanku si vynutilo řešení nové konstrukce záchranného přístroje pro osádky tanků. U této konstrukce přístroje byla konstruktéry HZ Svazarmu AQUACENTRUM Praha zvolena zcela nová a unikátní koncepce přístroje, která vycházela z využití protichemické masky M-10 (individuální ochranný prostředek každého člena osádky bojového vozidla proti BCHRL) jako prvku vnějších dýchacích cest záchranného přístroje. Na rozdíl od předchozího přístroje LPP-10 byl nový přístroj ZP-10 určen výlučně jako záchranný prostředek osádek tanků a jiné bojové techniky při překonávání vodních překážek jízdou pod vodou.

Přístroj ZP-10 se skládá
– ze zásobníku vzduchu (dvojice tlakových lahví) s redukčním ventilem a nosnými popruhy,
– ze záchranné nafukovací vesty s plicní automatikou, automatickou spojkou s atmosférou a nafukovacím zařízením záchranné vesty,
– z přenosné brašny,
– z ochranné masky M-10 nebo M-10M,
– ze záložních součástek.

Konstrukce přístroje je následující: Dvojice lahví má jeden společný uzavírací ventil, který je silnostěnným potrubím spojen s plnicí přípojkou a ukazatelem tlaku. Do plnicí přípojky se šroubuje redukční ventil nebo hadice na plnění vzduchu kompresorem. Redukční ventil má jeden středotlaký vývod, který je spojen s nafukovacím zařízením vesty (rozvodkou), které slouží jednak k nafukování záchranné vesty pomocí ručně ovládaného ventilu a dále k připojení tlakových hadic plicní automatiky a automatické spojky pro spojení s atmosférou. Jako plicní automatika byla opět využita „stará známá“ PA Tajfun, avšak zásadně modifikovaná. Náústek automatiky byl nahrazen dvěma trubicovými vývody, které sloužily k připojení vrapových hadic s pryžovými přípojkami na vdechovací komory ochranné masky M-10, a výdechový ventil byl nahrazen automatickou spojkou s atmosférou.
Posádka bojového vozidla si před zahájením jízdy pod vodou nasadila záchranný přístroj s maskou a ponechala jej uzavřený. Dýchalo se prostřednictvím spojky otevřené s atmosférou a vydechovalo se výdechovým ventilem ochranné masky. V případě zastavení stroje pod vodou a jeho zaplavení posádka otevřela ventil zásobníku přístroje, došlo k automatickému uzavření spojky PA s atmosférou, a začala dýchat na principu dýchacího přístroje s otevřeným okruhem. Po úplném zaplavení vnitřku vozidla posádka otevřela poklopy výlezů a po opuštění vozidla zatáhla za táhlo nafukovacího ventilu záchranné vesty a s její pomocí vystoupila na vodní hladinu.

Hlavní technická data přístroje ZP-10
– maximální hloubka použití                                    10 m
– maximální doba použití
– při 30 ltr.min-1                                                     40 min
– při 20 ltr.min-1                                                     60 min
– rozměry přístroje                                                 390x250x140 mm
– hmotnost přístroje se vzduchem                           cca 12,5 kg
– objem zásobníku vzduchu                                    2x2 ltr
– maximální provozní tlak                                       30 MPa
– maximální zásoba vzduchu                                  1200 ltr
– vztlak přístroje s nafouknutou záchrannou vestou   129,6 N

Přes skutečně kuriózní a ve světě jedinečné řešení přístroje, tak ZP-10 v reálu skutečně fungoval a funguje, jak je možné si i ověřit na kusech, které se dostaly na veřejný trh z výprodeje vojenských přebytků.
Přístroj ZP-10 tak představuje jedinečný exemplář technického umu českých konstruktérů, který nemá ve světě obdobu.

Foto autor: © 2012 HDS CZ, Oldřich Lukš (přístroje ze sbírek J.M. a J.T.)
Izolační přístroj IP-46 byll určen k ochraně dýchacích orgánů, očí a kůže obličeje uživatele proti bojovým otravným látkám, dále pro práci pod vodou až do hloubky 6 m a též pro práci v prostředí s nedostatkem kyslíku.Foto: © 2012 HDS CZ, Oldřich LukšPřístroj RG UF pro posádky tanků a v omezeném rozsahu byl určen pro další činnosti pod vodou.Foto: © 2012 HDS CZ, Oldřich LukšLehký potápěčský přístroj LPP-10 byl zkonstruován na principu otevřeného dýchacího okruhu.Foto: © 2012 HDS CZ, Oldřich LukšZáchranný přístroj ZP-10Foto: © 2012 HDS CZ, Oldřich Lukš

Zpět na hlavní výpis

Společnost pro historii potápění Česká republika / The Historical Diving Society Czech Republic
Address: Na Košince 2423/3a, 180 00 Praha 8, Czech Republic
Mobile: +420 736 506 534, E-mail: info@hdsczech.cz, www: www.hdsczech.cz

Created by © 2009/2011 ALS Euro s.r.o. tvorba www stránek webdesign