Záchranné potápěčské přístroje pro posádky tanků ČSLA

09.04. 2012
Jednou ze zajímavých kapitol historie československého potápění je použití záchranných potápěčských přístrojů pro posádky tanků Československé lidové armády.
Tanky představují od doby 2. světové války až do současnosti nejsilnější a nejdůležitější druh výzbroje pozemních sil a současně nejodolnější druh bojové techniky. Toto hodnocení je dáno zásadními technickými parametry tanků, jimiž jsou zejména:


Speciálním vybavením pro „hluboké“ brodění tanků se rozumí tzv. komíny, které jsou dvojího druhu – „úzké“ pro nasávání vzduchu a vývod výfukových plynů, a „široké“ pro nasávání vzduchu a vývod výfukových plynů a pro průlez posádky. V obou případech pak platí, že posádky jsou vybaveny záchrannými potápěčskými přístroji.
„Hluboké brodění“ totiž znamená, že tank je celý pod vodou a nad hladinu vyčnívá pouze horní část komínu. V případě poruchy zůstává tank pod vodou a s ohledem na skutečnost, že není nikdy na 100% hermetizován, dochází k jeho postupnému zaplavení. Je-li tank vybaven širokým komínem, posádka může jeho prostřednictvím opustit porouchané vozidlo, v případě úzkého komínu posádka zajistí rychlé zaplavení vnitřních prostor tanku a opouští ho přes otevřené poklopy korby a věže.

Poprvé byla problematika použití záchranných potápěčských přístrojů pro posádky tanků u Československé lidové armády (ČSLA) řešena společně s prvními zkouškami s hlubokým broděním u tanků řady T-54 a pro posádky byly využity dýchací přístroje IP-46.
Další zkoušky byly provedeny s tanky řady T-55, kde byly použity kyslíkové dýchací přístroje RG UF z produkce státního podniku MEDI Lipsko, jež pro posádky tanků používala NLA NDR. Tyto přístroje však byly zamítnuty zejména pro náročnou obsluhu a vysoké provozní náklady. Následně pak pro posádky tanků T-55 byly vyvinuty nové dýchací přístroje LPP-10.
Nové zkoušky byly provedeny při zavádění tanků řady T-72 do výzbroje ČSLA a z důvodu jiného řešení výstupního otvoru řidiče tanku byl vyvinut zcela nový a atypický dýchací přístroj ZP-10.


Izolační přístroj IP-46

Jedná se o přístroj, který byl ve výzbroji ČSLA zařazen ještě před zkouškami využití pro osádky tanků. Přístroj byl vyráběn sériově ve SSSR a v ČSLA byl určen k ochraně dýchacích orgánů, očí a kůže obličeje uživatele proti bojovým otravným látkám, dále pro práci pod vodou až do hloubky 6 m a též pro práci v prostředí s nedostatkem kyslíku.
Přístroj se skládá z celohlavové masky se dvěma zorníky a vrapovou hadicí, regenerační patrony RP-46 se spouštěcí patronou, z dýchacího vaku s přetlakovým ventilem a opěrnou deskou, z kostry s kovovou upínací páskou s pákovým uzávěrem pro upevnění patrony a celek je uložen v brašně s nosnými popruhy.
Přístroj pracuje na principu uzavřeného dýchacího okruhu a funguje tzv. pendel systémem, což znamená, že vrapová hadice spojující masku s patronou slouží jak pro nádech, tak i pro výdech. Přístroj se po nasazení odzkouší na těsnost odsátím vzduchu z okruhu přístroje a po odtažení lícnice masky vydechnutím do okolí. Pak se přístroj uvede do chodu smáčknutím membrány spouštěcí patrony, kdy se rozdrtí ampule s kyselinou sírovou, která vyteče na náplň spouštěcí patrony tvořenou směsí chlorečnanu draselného s polysacharidem. Následná chemická reakce uvolní jednorázové množství kyslíku k naplnění vaku a rozběhnutí chemické reakce regenerační patrony. Následně je vydechovaný vzduch, obsahující oxid uhličitý a vodní páry, přiváděn do regenerační patrony, která je naplněna směsí peroxidů alkalických kovů. Tato látka reaguje s vydechnutým oxidem uhličitým a vodními parami, uvolňuje kyslík a ten pak společně s vydechnutým vzduchem odchází do dýchacího vaku. Chemické reakce jsou následující:

2 K2O2 + 2 H2O = 4 KOH + O2

2 K2O2 + 2 CO2 = 2 K2CO3 + O2

Vzduch očištěný od oxidu uhličitého a obohacený kyslíkem přichází z dýchacího vaku a regenerační patrony spojovací vrapovou hadicí do masky a odtud do plic. V praxi byla výše popsaná chemická reakce částečně omezena vedlejšími reakcemi s hydroxidem draselným a účinnost byla tedy nižší. Při praktickém použití byl přístroj IP-46 často nebezpečnou záležitostí, neboť se někdy stávalo, že popsané reakce přecházely až do explozívního hoření, což bezprostředně ohrožovalo uživatele přístroje. Tento a další nedostatky vedly k tomu, že od použití tohoto typu přístroje pro posádky tanků  bylo posléze upuštěno.


Kyslíkový dýchací přístroj RG UF

Tento přístroj pocházel z výzbroje Národní lidové armády NDR, kde sloužil jako záchranný přístroj pro posádky tanků a v omezeném rozsahu byl určen pro další činnosti pod vodou. Přístroj byl umístěn vpředu na hrudníku uživatele a nasazoval se kolem krku otvorem v dýchacím vaku ve tvaru límce a kolem pasu byl fixován upínacím pásem. Přístroj RG UF umožňoval pobyt pod vodou až do dvou hodin v hloubkách maximálně do 12ti metrů.
Přístroj se skládá z čtvercového dvojdílného plastového pouzdra, ve kterém je uložena kyslíková láhev 0,8 ltr/20 MPa s ventilem, připojená na redukční ventil s adaptérem na připojení kontrolního manometru, přídavným ventilem a potrubím stálé dávky. Dále je zde výměnný jednorázový pohlcovač CO2 a společný fixační pás pro tlakovou láhev a pohlcovač. Nad pouzdrem je k pohlcovači připojena rozdělovací hlava s vrapovými hadicemi s náustkem se směrovými ventily a vrapová přípojka k dýchacímu vaku. Dýchací vak má podkovovitý tvar a ve spodní části je manžetou přichycen k zadní části spodního plastového pouzdra. Zde je i fixační popruh přístroje kolem beder uživatele.
I tento přístroj pracuje na principu uzavřeného dýchacího okruhu. Dýchaný plyn je ve fázi výdechu veden přes náústek s výdechovým ventilem vrapovou hadicí k rozdělovací hlavě a tím k pohlcovači. V pohlcovači je pohlcován CO2 obsažený ve vydechovaném plynu. Při nádechové fázi je opět nadechován dýchaný plyn z dýchacího vaku přes rozdělovací hlavu nádechovou vrapovou hadicí a nádechový ventil. Dýchací vak je spojen s okruhem přes rozdělovací hlavu krátkou vrapovou hadicí. Kyslík nutný pro dýchání je přiváděn z ocelové lahve přes redukční ventil spojovacím potrubím do dýchacího vaku. Nedostačuje-li konstantně přiváděný kyslík redukčním ventilem k dýchání, může být potřebné množství doplněno přes přídavný ventil. Přídavný ventil se také používá k naplnění dýchacího vaku při zahájení činnosti přístroje. Přetlakový ventil zamezuje přeplnění vaku. Tlak v láhvi je možno zkontrolovat před zahájením ponoru manometrem na adaptéru redukčního ventilu.



Lehký potápěčský přístroj LPP-10

Na přelomu 50. a 60. let minulého století byly do výzbroje ČSLA zavedeny tanky nové generace řady T-54/T-55, které byly již projektovány pro přechod vodních toků hlubokým broděním, což bylo jedním z hlavních důvodů zahájení vývoje nového záchranného potápěčského přístroje pro osádky tanků. S ohledem na výsledky provedených zkoušek se při projektování nového typu záchranného potápěčského přístroje vycházelo ze zásady vytvoření přístroje jednoduchého na obsluhu, údržbu, na lepší komfort dýchání a samozřejmě i jednoduchou přípravu a výcvik uživatelů tohoto přístroje. Byl tedy zkonstruován přístroj na principu otevřeného dýchacího okruhu, který je po všech stránkách jednodušší proti přístroji předchozímu.
Přístroj LPP-10 byl zkonstruován a sériově vyráběn v hospodářském zařízení Svazarmu AQUACENTRUM Praha, které se zabývalo i výrobou potápěčské techniky pro civilní a sportovní využití. Z tohoto sortimentu výroby vybralo AQUACENTRUM i některé prvky pro soupravu přístroje LPP-10.
Po zkouškách a zavedení lehkého potápěčského přístroje LPP-10 do výzbroje ČSLA byl přístroj dodáván ve dvou modifikacích a určen pro následující použití:
– pro potápěče k průzkumu vodních překážek pro hluboké brodění a jízdu tanků pod vodou, jakož i ostatní ženijní práce, jako je vyprošťování potopené techniky, hledání předmětů pod vodou a drobné práce v hloubkách do 10ti metrů;
– pro osádky tanků a ostatní bojové techniky jako záchranný dýchací přístroj.

Přístroj má specifickou konstrukci podřízenou svému prioritnímu použití a skládá se z těchto hlavních částí:
Hlavní technická data LPP-10 pak dokreslují významné zlepšení uživatelského komfortu nového přístroje proti předchozímu IP-46 a to i včetně zlepšených výkonových parametrů:

Lehký potápěčský přístroj LPP-10 se v praxi plně osvědčil a významným způsobem přispěl ke zvýšení bezpečnosti osádek tanků při překonávání vodních toků hlubokým broděním.


Záchranný přístroj ZP-10

V první polovině 70. let minulého století byly do výzbroje ČSLA zavedeny nové tanky řady T-72. Odlišné provedení vstupních otvorů v korbě i věži tanku si vynutilo řešení nové konstrukce záchranného přístroje pro osádky tanků. U této konstrukce přístroje byla konstruktéry HZ Svazarmu AQUACENTRUM Praha zvolena zcela nová a unikátní koncepce přístroje, která vycházela z využití protichemické masky M-10 (individuální ochranný prostředek každého člena osádky bojového vozidla proti BCHRL) jako prvku vnějších dýchacích cest záchranného přístroje. Na rozdíl od předchozího přístroje LPP-10 byl nový přístroj ZP-10 určen výlučně jako záchranný prostředek osádek tanků a jiné bojové techniky při překonávání vodních překážek jízdou pod vodou.

Přístroj ZP-10 se skládá
– ze zásobníku vzduchu (dvojice tlakových lahví) s redukčním ventilem a nosnými popruhy,
– ze záchranné nafukovací vesty s plicní automatikou, automatickou spojkou s atmosférou a nafukovacím zařízením záchranné vesty,
– z přenosné brašny,
– z ochranné masky M-10 nebo M-10M,
– ze záložních součástek.

Konstrukce přístroje je následující: Dvojice lahví má jeden společný uzavírací ventil, který je silnostěnným potrubím spojen s plnicí přípojkou a ukazatelem tlaku. Do plnicí přípojky se šroubuje redukční ventil nebo hadice na plnění vzduchu kompresorem. Redukční ventil má jeden středotlaký vývod, který je spojen s nafukovacím zařízením vesty (rozvodkou), které slouží jednak k nafukování záchranné vesty pomocí ručně ovládaného ventilu a dále k připojení tlakových hadic plicní automatiky a automatické spojky pro spojení s atmosférou. Jako plicní automatika byla opět využita „stará známá“ PA Tajfun, avšak zásadně modifikovaná. Náústek automatiky byl nahrazen dvěma trubicovými vývody, které sloužily k připojení vrapových hadic s pryžovými přípojkami na vdechovací komory ochranné masky M-10, a výdechový ventil byl nahrazen automatickou spojkou s atmosférou.
Posádka bojového vozidla si před zahájením jízdy pod vodou nasadila záchranný přístroj s maskou a ponechala jej uzavřený. Dýchalo se prostřednictvím spojky otevřené s atmosférou a vydechovalo se výdechovým ventilem ochranné masky. V případě zastavení stroje pod vodou a jeho zaplavení posádka otevřela ventil zásobníku přístroje, došlo k automatickému uzavření spojky PA s atmosférou, a začala dýchat na principu dýchacího přístroje s otevřeným okruhem. Po úplném zaplavení vnitřku vozidla posádka otevřela poklopy výlezů a po opuštění vozidla zatáhla za táhlo nafukovacího ventilu záchranné vesty a s její pomocí vystoupila na vodní hladinu.

Hlavní technická data přístroje ZP-10
– maximální hloubka použití                                    10 m
– maximální doba použití
– při 30 ltr.min-1                                                     40 min
– při 20 ltr.min-1                                                     60 min
– rozměry přístroje                                                 390x250x140 mm
– hmotnost přístroje se vzduchem                           cca 12,5 kg
– objem zásobníku vzduchu                                    2x2 ltr
– maximální provozní tlak                                       30 MPa
– maximální zásoba vzduchu                                  1200 ltr
– vztlak přístroje s nafouknutou záchrannou vestou   129,6 N

Přes skutečně kuriózní a ve světě jedinečné řešení přístroje, tak ZP-10 v reálu skutečně fungoval a funguje, jak je možné si i ověřit na kusech, které se dostaly na veřejný trh z výprodeje vojenských přebytků.
Přístroj ZP-10 tak představuje jedinečný exemplář technického umu českých konstruktérů, který nemá ve světě obdobu.

Foto autor: © 2012 HDS CZ, Oldřich Lukš (přístroje ze sbírek J.M. a J.T.)

Zpět na hlavní výpis